„Já... Miluji tě."

2. Kapitola - Chloé je nána

Marinette
Když jsem slyšela učitelku jak řekla, že jsem s Adrienem, málem jsem omdlela! Já a s Adrienem tak to kecá!! Byla jsem v sedmém nebi. Celý den jsem měla takový úsměv, že mě večer bolela pusa, ale nemohla jsem na něj přestat myslet.
Druhý den ve škole jsme se domluvili, že se sejdem u mě doma a to bylo ještě lepší! Max a Adrien o něčem živě diskutovali, ale já je nevnímala = dívala jsem na stělesněnou dokonalost a to mi stačilo. Pak jsem se vzpamatovala a začala taky diskutovat. Dospěli jsme k závěru, aby naše brýle vypadaly jako Eifelovky s barvami Francie a s proužky místo děr na oči (ano vím že takové dala Mari Jaggedovi, ale co).

Adrien
No, konečně jsme navrhli naše brýle, pustili jsme se do výroby hned po hlavě, Marcow pomohl Maxovi s tvorbou, Mari je nabarvila a já je ve škole prezentoval. No, když mám takový skvělý talent na producírovaní na mole, nějaké brýle pro mě byly jako třešnička na dortu.
Ale Mari byla nějak celý den veselá, nevím proč, ale možná to radši vědět nechci. Když jsem viděl brýle ostatních, přesně zazvonilo a já si začal balit.
Nevěřili byste, co mi řekli Nino a Jul o jejich hádce. Tohle mi řekli: „Čau brácho, kámo ten projekt byl totální noční můra!" Začal Nino. „Pokaždé, když jsme něco vymysleli, Chloé to vždycky zavrhla, pak jsme odešli, ať si to dělá sama, nána jedna nafrněná!" Ukončil povídání Nino. „Aha, tak proto její projekt byly její brýle, ty bílé, co obvykle nosí na hlavě a ještě mluvila nesmysly o tom, že byla zrazená a nemohla to dokončit!" V hlavě jsem si říkal, vždyť to má i skla, která tak být nemají. „To bylo od Chloé dost ubohý, že jo, kámo?" „Nino, myslím, že na tuhle otázku všichni víme přesnou odpověď." Tak jsme se zasmáli a já musel domu, i když vyučování ještě neskončilo. „No co, zubař nepočká. Tak ahoj všichni!

Marinette
Juleka mi povyprávěla všechny podrobnosti o jejich projektu a... no to muselo být ! Chloé je taková kráva! Já jí tak nesnáším. Ale na rozčilování nebyl čas, zase otravně zazvonilo na hodinu a pokračovalo vyučování, bohužel bez Adriena, který šel k zubaři. Ostatní měli hezké brýle, ale nezávidím Sabrině a Nathovi, kteří bohužel byli v trojici s Lilou. A vypadá to, že Sabrina a Nath museli dělat všechno sami, no teda alespoň myslím, protože já jsem jediná, kdo ji nemá rád, protože prokoukl její lži. (nechce se mi vymýšlet, jaké budou mít brýle ostatní, takže si to domyslete)

Pak skončila škola a já zase přemýšlela nad nějakým plánem, jak své tajné lásce mých snů vyjádřím city. Jenže jsem se koukla na mobil na zprávy a vidím další oběť akumy. „Ach, Lišaj je vážně neúnavný, Tikky, ale já jsem. Nemohl by to Kocour zvládnout sám?"„Ne Marinett, musíš plnit své povinnosti." Slezla jsem tedy z postele a křikla: „Tikky, tečky!!" Jenom zasvítila růžová záře a už jsem se s jojem houpala za Kocourem.

Chtěla bych poděkovat sestře, že mě v tom podporuje ❤️❤️❤️a čte můj příběh, moc Ti děkuju❤️. To je opět vše.

Tak ahoj,
Hany ❤️😗