1. Část

1.1K 71 6
                                    

-Izuku-
Zůstal jsem chvíli u 'otce' než jsem se dostal z menší depky, ale už jsem v pohodě asi..
Stále AFO nepovažuju moc za otce, ale nemám už nikoho koho bych měl blízkého.. tak jsem občas s ním.
Docela je na mě přísnej i se mi snaží občas dohodit, abych se zase přidal ke záporákům, ale já nechci.. ani už nevím co chci.

Požádal jsem otce, aby si vzal svoje quirky zpět co mi dal.
AFO:"Jsi si jistý, že to tak chceš."
Kývl jsem na souhlas.
Izu:"Nechci je.. Zabil jsem nimi spoustu lidí."
AFO:"A ONI ti neublížili Izuku?-"
Zamračil jsem se na něj a stiskl ruce v pěst.
Izu:"O tom už jsme se bavili! A já už to nechci poslouchat.."
Skousl jsem si vztekem spodní ret a v puse jsem ucítil železnou odpornou chuť krve co mi tekla z kousance na rtu do pusy.
AFO:"Jak si tedy přeješ."
Chytl mě za ruku a moje tělo začalo slábnout.
Cítil jsem žaludek, jako by se mi měl smrsknout a to mě donutilo vrhnout oběd.
AFO:"V pořádku?"
Natáhl ke mě ruku, ale já jí praštil ode mě.
AFO:"Izuku."
Podíval jsem se na něj když jsem klečel na zemi a utíral si pusu a stále se furt držel za břicho.
AFO:"Chci ti dát quirk-"
Izu:"Já už od tebe nic nechci!"
Otec si jen povzdychl a zase se nadech pro další vzduch, aby mi něco mohl říct.
AFO:"Chci ti dát jen quirk, kterým se budeš moct ubránit proti špatným lidem hlavně hrdinům co ti nedají pokoj."
Otec má pravdu.. Jestli chci odletět pryč budou mě hledat..
Izu:"Dobře tedy, ALE nechci ho použít na braní životům ostatních."
Otec se uchechtl a kývl, já mu podal ruku.
Nic moc jsem necítil.
Zamával jsem otci na rozloučenou a odešel jsem z místnosti kde je otec a šel do koupelny.
Vzal jsem nůžky a ustříhal jsem si vlasy.

Uchechtl jsem se do zrdcadla, posbíral jsem ostříhané vlasy a vyhodil je do koše

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Uchechtl jsem se do zrdcadla, posbíral jsem ostříhané vlasy a vyhodil je do koše.
Zbalil jsem si pár věcí a klidným krokem jsem odešel na letiště.
Vše jsem vyřešil a už jen čekal na svůj odlet.
Chodila tu okolo občas policie, ale ani mě nepoznali. Hlupáci.. Zakroutil jsem hlavou.
Začali hlásit můj odlet a já šel odevzdat tažku, která projela rengenem a já prošel prohlídkou taky.
Stráž se na mě zamyšleně podívala a já byl trošku nervózní, ale nedal jsem to znát.
Strž:"Můžete jít."
Kývl jsem na souhlas a odešel jsem nastoupit do letadla.
Sedl jsem si k okénku a už jen čekal kdy zvlétneme.
Vzal jsem si knížku co byla vedle mě a začal jsem si číst.
Letadlo se začalo pomalu rozjíždět a já se naposled podíval na Tokyo.
'Zbohem.. Kacchan..'

-Nikdo-
Ura:"Neviděli ste Deka?"
Uraraka pobíhala od jednoho k druhému.
Iid:"Urarako Midoriyovi třeba není dobře tak odpočívá."
Uraraka se podívala na Iidu se slzičkami v očích.
Ura:"A-ale Iido on ani není na koleji!"
To:"Tak možná je doma."
Řekl Todoroki sedící v lavici s hlavou podepřenou a Uraraka s Iidou se na něj podívali.
Iid:"Tak co kdyby jsme se vydali po škole se na něj podívat?"
Uraraka zakývala s hlavou a Todoroki jen jednou kývl.
Zazvonil zvonek na hodinu a všichni se odešli na svá místa.

-Po škole s Urarakou, Iidou a Todorokim-
Iid:"Můžem tedy?"
Všichni tři šli cestou k paneláku kde bydlí Izuku.
Vyšli schody k Izukova bytu a zazvonili na zvonek.
Nic se neozívalo tak zazvonili znova.
Zase nic.
Todoroki začala mačkat zvonek, ale taky se jim nedostalo otevření dveří.
Ura:" Co když se mu vážně něco stalo!?"
Uraraka řekla ustaraně a Todoroki zmrazil zámek a pak silně otevřel dveře, aby zámek rupl.
Vešli dovnitř a bylo to tam tichý a prazný a hlavně hrozně zaprášený.
Všichni tři se rozdělili a volali Izuka.
Setkali se v obýváku.
Iid:"Midoriya tu není."
To:"A ani tady nebyl.. Všude je prašno a zatuchlo."
Rozhlídli se okolo.
Ura:"Co je to?"
Ukázala Uraraka na papír na stolku.
Vzala ho do ruky a začala číst.

Revenge [Bnha Bakudeku](3serie)(Dokončeno) Kde žijí příběhy. Začni objevovat