Devil Himself

-1-

Potichu jsem vytáhla šíp z toulce a nasadila na luk. Téměř jsem nedýchala a schovaná v koruně stromu mě nebylo téměř vidět. Pomalu jsem natáhla luk a zamířila na laň, která se poklidně pásla pár metrů ode mě. Nádech, výdech. Šíp zasvištěl vzduchem a zabodl se laňi přímo mezi žebra. Laň se svalila do vysoké trávy. Opatrně jsem slezla ze stromu a došla až k mrtvému zvířeti. Vytáhla jsem šíp a otřela o své kalhoty, nakonec jsem šíp vrátila zpátky do toulce, který mi visel na zádech. Z brašny jsem vytáhla provaz a svázala zvířeti nohy. Kořist jsem si přehodila přes ramena a vydala se domů.
Už zdálky jsem viděla jak Helen vyšla z chaloupky a pozorovala jak se pomalu blížím. Helen byla straší paní, s bílými vlasy a zdraví už jí taky nesloužilo. Byla jsem její jediná rodina a společnost. Jelikož jí manžel zemřel před třemi roky, chvíli před tím než se mě ujala. Ona mi nahradila babičku, kterou jsem už dávno neměla. A taky jsem byla jediná, kdo se o ni staral. Protože neměli s manželem žádné děti, byla jsem pro ní jako dcera. Její manžel byl lovcem v místní vesnici. A abychom přežili začala jsem lovit sama. Záviseli na mě chudší lidé z vesnice, vždy jsem jim nosila kousek úlovku. Konečně jsem došla až k chalupě a opatrně schodila mrtvé zvíře z ramen. Mile jsem se na Helen usmála a šla jí obejmout. ,,Ahoj květinko jaký byl lov." ,,Celkem dobrý, ale hlavně poklidný." odpověděla jsem s úsměvem. Vešla jsem dovnitř domu a odepla si pouzdra na nože a z ramenou si sundala luk a toulec se šípy. Nakonec jsem si odepla svůj hnědý plášť a pověsila na hřebík vedle dveří. Když jsem se odstrojila popadla jsem své nože a šla zpět ven. Venku na mě již čekala dřevěná káď. Laň jsem přivázala za nohy na provazy mezi sloupy na verandě a začala se zpracováváním. Helen se poklidně houpala ve svém křesle a podřimovala. Když jsem nakonec laň stáhla z kůže už byl téměř večer. Helen usnula v křesle, potichu jsem k ní přišla a poťukala na rameno, aby se vzbudila za chvíli už začne být zima, přece jenom je podzim. Když nereagovala trochu jsem s ní zatřásla. ,,Helen vstávej." trochu se zatřásla a nakonec otevřela oči. Věděla jsem, že začíná být víc a víc unavená. ,,Měla by jsi si jít lehnout dovnitř." řekla jsem, když svým tázavým pohledem přistála na mě. Jen přikývla a opatrně se zvedla. Když se za ní zavřeli dveře popadla jsem hliněný hrnec s masem, naloženým v soli, a odešla dovnitř. Hrnec jsem postavila do spíže. Helen už dávno byla v posteli, já si opláchla vodou obličej a sundala si boty a kožené kalhoty. A zapadla pod peřinu, pro dnešek jsem toho všeho měla úplně dost. Usnula jsem téměř okamžitě.
Ráno jsem se vzbudila jako první, oblékla jsem se a šla pro vodu do studny. Džber s vodou jsem postavila vedle pece a vzala kovovou konvici, abych dala vařit vodu na čaj. Mezitím jsem nakrájela chléb a připravila tvaroh. Z dneška jsem měla stejný pocit jako dva roky předtím. Byla jsem nesvá, opravdu jsem Helen nechtěla nechat samotnou. Když Helen vstala postavila jsem před ní hrnek s bylinkovým čajem. ,,Jak si se vyspala Bello?" zeptala se mě s falešným úsměvem, okamžitě jsem na ní poznala, že si taky dělá starosti. Věděla jsem, že jí na mě záleží. ,,Dobře." řekla jsem sklesle. Hned poznala, že nás trápí stejná věc. Dnes byl "Den výběru" z každého města a jeho okolí se vybírala jedna dívka, dohromady tedy šest dívek. Kolem hlavního města bylo jen šest měst. Za celé ráno jsme prohodili jen pár slov. Obě jsme byli ve stresu. Zrovna jsme seděli u stolu a třídili bylinky na sušení, když se ozvalo klepání na dveře. Zavřela jsem oči a povzdechla si. Teď už nevyváznu. Helen mě chytila za ruku a konejšivě se na mě usmála. Podívala jsem se jí do očí a viděla ten neskutečný smutek, který panoval jejímu obličeji. Pokusila jsem se na ni usmát a konečně vstala od stolu, abych šla otevřít dveře. Když jsem je otevřela, byl tam velitel městských stráží se dvěma vojáky. ,,Půjdete s námi." jen jsem přikývla. Popadla jsem svůj plášť přehodila jej přes ramena a vydala se za nimi. Venku stál kočár zapřažený koňmi. Velitel mi pokynul rukou ať nasednu. Nasedla jsem do kočáru, hned po mě i velitel. Jeden ze stráží řídil kočár a druhý jel na koni za námi. Bylo mi naprosto jasné, že tyto opatření jsou jen kvůli mě, abych neutekla. Kočár se rozjel a mě čekala cesta do královského města. Pevně jsem doufala, že už se tam nevrátím.

Cesta nebyla tak dlouhá jak jsem si pamatovala. Bylo už něco po poledni. Když jsme projeli hlavní branou, naskočila mi husí kůže. Dojeli jsme až k jednomu z domů na hlavním náměstí. Bylo tu spoustu lidí, také rodiny vybraných dívek. Kočár zastavil. Vystoupila jsem a okamžitě jsem vešla do domu. Poté jsem prošla chodbou až nakonec a prošla velkými dubovými dveřmi. Byla tam velká místnost, nejspíš salónek. Na pohovkách tam seděli čtyři dívky a všechny měli stejné šaty. Měli bílou košili, černou sukni a rudý korzet. Bylo mi naprosto jasné, že se budu muset obléct stejně. Dveře za mnou se zavřeli a někdo je zamkl. Napravo ode dveří byly další dveře. Stálá vedle nich žena ve středních letech. Když se na mě otočila měla kamenný výraz. ,,Pojď sem." řekla důležitě. Pomalu jsem došla až k ní. Otevřela ony dveře a vešla. Šla jsem za ní. Byla to menší místnost. Byl zde toaletní stolek se zrcadlem, v rohu místnosti stál paravan a keramická mísa s vodou. ,,Tady máš šaty převlékni se a umyj se a pospěš si." podala mi stejné šaty jako měli dívky ve vedlejší místnosti a odešla. Oblékla jsem se do šatů a umyla si obličej. Rozčesala si své vlasy a spletla je do copu. Své oblečení jsem složila na hromádku a vyšla z místnosti. Žena mi rukou naznačila, ať se posadím k ostatním. Opatrně jsem se posadila na pohovku. A konečně si pořádně prohlédla dívky, které tu byly se mnou. Dvoum z nich nemohlo být víc jak čtrnáct. Jedna z nich byla brunetka a druhá černovláska. Další dvě dívky byly asi v mém věku. Jedna z nich byla vysoká blondýna s modrýma očima. Tvářila se jako by jí to tu patřilo. Byla nejspíš jednou z těch dívek, které se nechali vybrat dobrovolně. Vedle ní seděla hnědovláska. Hlavu měla sklopenou a viditelně se bála. Seděli jsme zde několik hodin, mezitím přivedli další dívku. Taky tu nejspíš byla dobrovolně. Někde kolem šesté se otevřeli dveře a vešel velitel stráží. ,,Pojďte ven." řekl poněkud suše. Všechny jsme se postupně zvedli a šli ven. Venku na nás čekali černé kočáry zapřažené ohnivými koňmi. Pro každou z nás tu byl jeden. Nasedli jsme do kočárů a ty okamžitě vyjeli. Mířili jsme do samotného pekla.