Another Love Film

2.

Najít na sociálních sítích Lucy mi dalo opravdu zabrat. Nakonec jsem jí našla. Jmenovala se ReallyNotNiceOneLucy. Na Instagramu měla přes pět tisíc sledujících. 

Páni. Já jsem ráda za sto. 

Na jedné fotce se Lucy opírala o zábradlí, za sebou měla blankytné moře. Její vlnitá změť vlasů jí vlála ve větru, medové oči přivřené a rty ve veselém úšklebku. Na všech jejích fotkách byla pouze ona, bez přátel. No asi musí mít nějaký přátelé, když jí sleduje přes 5000 lidí.

Pozorovala jsem stále onu fotku přemýšlejíc, proč mi ona, přesněji její tvář, uvízla v mozku. Pravda byla krásná, pod fotkami měla nějaké citáty, u kterých by jste se měli zapřemýšlet. Ale proč ona?

Musela jsem ji napsat. Neohrabaně jsem si přisunula klávesnici počítače k sobě a dala se do psaní. Písmenka mi ubíhala pod prsty a nakonec jsem to smazala a napsala to nejjednodušší, co mě napadlo: Pamatuješ si na mě?

Myslela jsem, že mám lepší vyjadřovací schopnosti.

Klikla jsem odeslat.

Lucy mi odpověděla až po pár hodinách.

Lucy: tvl jasne ze jo

Odpověděla mi v jednu hodinu ráno. Rozespale jsem odpověděla.

Anna: je jedna hodina ráno!

Lucy: co ma bejt

Anna: *_*

Lucy: ?!

Anna: zítra je škola

Lucy: účastník by se rád odpojil z konverzace

Anna: fakt nejsi milá

Lucy: ;)

Lucy: co jsi chtela

Co jsem vlastně po ní chtěla?

Anna: nemůžeme se po škole sejít?

Lucy: zejtra ve skole koncim az ve tri, takze mohu az od pul ctvrty

Anna: to se mi hodí. zítra končím ve dvě. napadl mě park. co ty?

Lucy: good

Lucy: tak zitra

Anna: ok

Zítra uvidím Lucy. Co mě to napadlo.

___________________________________________

Celý den ve škole se linul moc pomalu. Při první hodině jsme psali test z ekonomie, druhou a třetí hodinu jsme měli tělocvik s úchylným učitelem. Ten zbytek dne si domyslíte. Nevěděla jsem, proč jsem tak nervózní. Dnes ráno ve skříni jsem se dlouho přehraboval, než jsem našla něco, no ehm, prostě něco. To "něco" bylo proužkované triko s tmavými džíny. Jo něco.

Když jsem přišla do parku, bylo zde více lidí, než jsem očekávala. Malé děti si hráli s rodiči a strašně se u toho nasmáli. U mostu seděl postarší pár a o něčem horlivě diskutovali. Já se posadila na viditelnou lavičku a čekala. Je 15:12. Ještě projedu sociální sítě.

Na Facebooku si konečně Radek změnil status na nezadaný. Ou, chudáček jeden. Podívala jsem se na mé kamarádky účet, Zuzky neboli její přezdívku Zuzu. Byly tam samé fotky s ní a jejím přítelem. No ve vzduchu je asi láska. Teda pro některé. 

15:26. Nesměle si stoupnu a porozhlédnu se po příchozí cestě do parku. Když uvidím Lucy, nenápadně na ni mávnu. Lucy si mě všimne a dojde ke mně. Lucy má černé krátké triko s velkým výstřihem a bílou sukni. Vlnité vlasy má ležérně pohozené na rameni.

,,Chtěla si mě vidět?" Zeptala se.

,,Jo, chtěla jsem si promluvit." Lucy nepatrně kývne a posadí se na lavičku a já se posadím vedla ní. Lucy si začne hrabat ve své kabelce, až najde to, co hledá. Balíček cigaret a zapalovač. Vyndá cigaretu z balíčku a vsune si ji do pusy a zapálí. Nevěřícně na ni koukám.

,,Hele, chtěla sis se mnou promluvit. Kvůli tobě chvátám ze školy do parku a musela jsem kvůli tobě zrušit naše nikotinové dýchánky, jo? Takže jestli si se mnou chceš promluvit, tak jedině s cigaretou." Není žádost, ale rozkaz. Nemám na výběr. Lucy si zdlouhavě popotáhne z cigarety.

,,No víš-" zakašlu kvůli smradu, ,,chtěla jsem si s tebou promluvit o Radkovi." Promnu si rty a čekám na její odpověď. Vydechne obláček kouře.

,,S Radkem se znám teprve pár týdnů. Máme společného kamaráda, nevim jestli ho znáš - Libor," jo kámoš na paření, pokud jsi na párty na 100% tam najdeš Libora, ,,no a na jedné z jeho párty jsme se moc opili a nějak dali dohromady." Poklepe cigaretou. Dneska si dám vanu, abych ten strašnej smrad ze sebe smyla.

Když nepokračuje, zeptám se já: ,,A to ses ani nekoukla na jeho Facebook, že je zadanej?" Koukne na mě jako bych byla blbec. ,,Ano, v dnešním nebezpečným světě jsem se vůbec nepodívala na všechny sociální, které existují." Nevinně na mě mrkla. Nadzvednu obočí, jestli to jako fakt myslí vážně. ,,Jasně, že jsem koukla, taky jsem se ho na to zeptala, ale on: ,jo, to je starý, jsem línej to dát zpátky'."

,,Aha," byla moje odpověď.

,,Ale teď vážně, proč jsi mi napsala?"

,,Nemůžu tě dostat z hlavy." Přiznala jsem se.