#5 Stuttgart

205 13 1
                                    

,,Loki, odhoďte tu zbraň a vzdejte se.''

To jméno mě okamžitě postavilo na nohy. Ale hned jsem se zase posadila protože na nás Loki střelil a Nataša udělala s quinjetem rychlý úhyb. Když jsem se narovnala a stoupla si za Natašu, tak jsem nemohla uvěřit svým očím. 

Můj pokrevní bratr z jiné planety se mlátí v německém městě s Americkým superhrdinou. ,,Nelze ho zaměřit.'' Řekla Nat. Prudce se na mě otočila a zavelela mi ať skočím dolů. ,,Snad si něco z tréninku pamatuješ.'' Skočila jsem dolů a pomalu kráčela mezi utíkajícími lidmi. Loki zrovna odhodil dost ošklivě kapitána na zem. V pravé ruce jsem měla meč. Loki zvednul hlavu aby se podíval kdo k němu jde. Zamrznul na místě. Slzy se mi draly do očí. Chtěla jsem ho strašně moc obejmout, ale zároveň strašně moc praštit, že předstíral smrt. Anebo je mrtvý a mě se tohle jen zdá. Dívali jsme se na sebe. Oba jsme nemohli uvěřit vlastním očím.

Zvedající se kapitán zamumlal něco ve smyslu: Tak dělej! Mělo to být znamení k útoku. Loki ho ale praštil a zase poslal k zemi. ,,Daisy, co se děje?'' Zaslechla jsem Nat ve sluchátku, které jsem si po její otázce vyndala z ucha. Pak se vše událo rychle: Přiletěl tony, odstřelil Lokiho na schody a pak na něj mířil svými zbraněmi. ,,Jen se hni, muflone.'' Vyhrožoval mu. Roggers Tonyho pozdravil a Loki se vzdal. Vzali jsme ho do quinjetu a všichni na mě vrhali vražedné pohledy. Mě ale létala v hlavě jen jedna šťastná myšlenka.

On žije....

Já vím, tahle kapitolka je moc krátká :D



Za hranice - pokrevní pouto (Marvel FF)Where stories live. Discover now