Za hranice - pokrevní pouto (Marvel FF)

#4 Program Avengers

Další den jsem se s Tonym chvíli hádali, nejdřív proto, že už mě má dost a nevezme mě do sídla S.H.I.E.L.D.u. a potom že o mě má starost a proto mě tam nevezme. Ale proto že se sám chtěl dostat do S.H.I.E.L.D.u a šmejdit, musel mě vzít s sebou. No vlastně mě posadil do auta, které mě odvezlo na letiště, na kterém čekalo letadlo. To letadlo si pamatuji, dopravilo mě tehdy z Londýna do Ameriky. Jmenovalo se to Quinjet, a tím jsem zase teď letěla na místo určení. Tony si musel ještě upravit oblek, aby měl úžasný nástup.

Cesta netrvala dlouho a když jsem konečně vystoupila tak jsem žasla. Přišla ke mě Nat. ,,Nick Fury tě už čeká vevnitř.'' Oznámila. ,,Myslela jsem, že sídlo S.H.I.E.L.D.u bude vypadat jako sídlo a ne jako letadlová loď.'' Řekla jsem s nadšením. Nat se jen usmála. ,,Za chvíli se tu bude hůř dýchat.'' To pro mě bylo znamení, abych šla dovnitř. Za Furym mě odvedli nějací náhodní agenti. Byla to řídící místnost, z čela byla celá prosklená. Bylo tu hodně počítačů a u každého seděl agent. Vprostřed stál Nick Fury. ,,Daisy Simonová.''  Řekl. ,,Když jsme se poprvé setkali, tak jste mi slíbil, že mě nebudete využívat jako zbraň.'' Řekla jsem. ,,A přesto jsi tady. Upřímně tě rád vidím.'' Usmála jsem se. Nikdo mi nic neřekl. Co je program Avengers nebo proč se tu máme všichni sejít zrovna teď. Určitě se něco stalo. Neměla jsem nejmenší ponětí.

Zanedlouho přišel do téhle místnosti i blonďatý vysoký muž a menší černovlasý. To se zrovna z lodi stávalo letadlo.... Nebo nějak tak. Fury se otočil. ,,Pánové.'' Pozdravil ty dva. Ten vysoký mu dal deset dolarů a pak se šel rozhlédnout. Fury šel k tomu menšímu. Vypadal docela nesměle. ,,Doktore, díky že jste přišel.'' Doktor Banner. Tohle je Hulk? Páni. ,,Já děkuji za milé pozvání.'' Řekl a potom se k nim připojil i Ten vysoký. Takže to musí být Kapitán Amerika. ,,Vedete tady školku?'' Zeptal se a ukázal na mě. Fury se otočil ke mě a ukázal ať jdu k němu. ,,Začínáte brzo.'' Řekl Banner. Fury mě vzal za ramena. ,,Tohle je desítiletá Daisy Simonová. A ano, raději začínáme brzo než abychom pak přihlíželi tomu, jak se dostávají do rukou ostatních a pak ničí svět.'' Otočila jsem se na něj a zamračila. ,,Daisy umí zajímavé věci a zanedlouho jich bude umět ještě víc.'' Ti dva kývli. Potom se bavili o gamazáření a jak vystopovat nějakej Tesseract nebo co.

Chvíli jsme ještě byli v té létající letadlové lodi S.H.I.E.L.D.u. Já fakt nevím jak bych to měla nazvat. Možná Helicarrier. To bude fajn. Banner šel do své laboratoře a já sledovala práci agentů, ale nevěnovala jsem jí velkou pozornost. To byla do budoucna chyba. Coulson byl nalepený na Kapitánovi Roggersovi. Pak ale začal mezi agenty rozruch. ,,Něco máme, shoda 67%, moment 79%.'' Coulson rychle zareagoval. ,,Místo?'' ,,Stuttgart v Německu, Königstraße 28. ani se moc neschovává.'' Aha. Takže někoho hledáme. ,,Kapitáne? Je váš.'' Řekl Fury. ,,Vemte s sebou i malou, ale vyšlete ji jen v největší nouzi.'' Kapitán šel kolem mě a usmál se na mě. ,,V tom případě si toho moc neužiješ, Simonová.'' Zasmála jsem se a šla jsem s ním do Quinjetu. On si ještě vzal svoji uniformu. Quinjet řídila Nataša s nějakým pilotem.

Pořád jsem nic nevěděla a bylo mi to jedno. Už jsme byli v německu. Kapitán vyskočil ven. ,,Co je?'' Zeptala jsem se Nat. ,,Výsadek.'' Odpověděla stroze. Pak jsme přilétli blíže ke kapitánovi a viděli co se děje. Já samozřejmě nic neviděla, seděla jsem vzadu a mela jsem všechno tak nějak na háku. Stejně mě nikdo potřebovat teď nebude. Pak mě ale něco donutilo vstát. Něco co jsem nečekala že někdy uslyším.