-Jen's POV-
Ležím ve své nemocniční postely a brečím. Alespoň myslím že brečím, nejsem si tím totiž jistá. Jak si můžu být nejistá jestli brečím? Nevím. Jestli ano, musím přestat, i kdyby jen kvůli Joshovi. Ještě pořád necítím břicho od ultrazvuku, který mi dělal doktor. Jak mi to mohla paní Salivenová udělat? A co s tím měl doprdele společného Liam?! To by mě nanejvýše zajímalo. Kadopádně musím mluvit se svým právníkem, a to co nejdříve. Doufám, že Josh přijde brzy, pomyslím si a v tu chvíly se potichu otevřou dveře. Nedokážu mu to říct.
