I hate you [Sehun+EXO]

1.

Amy
Ahoj, já jsem Amy Bakerová.

Stěhuju se do Korey,kvůli tátově práci. Doteď jsem byla spokojená tady v New Yorku. Měla jsem tu kamarády a všechno. Vážně se mi nechce jen tak všechno opustit.

Právě stojím před svým teď už bývalým domem a mám slzy v očích. Vedle mě stojí moje nejlepší kamarádka Alex a drží mě za ruku.

,,Budeš mi chybět,"promluvím na ní a její pohled se přesune z domu na mě.

,,Ty mi budeš chybět víc,"rozbrečí se a hned mě obejme. Objetí přijmu.

Mám ji tak moc ráda. Prožili jsme spolu úplně všechno. Od prvního dne školy do necelé půlky školy. Mrzí mě,že nemohu dokončit ani druhý ročník střední školy.

,,Musíš mi furt psát a nesmíš na mě zapomenout,"řekne a já se zase rozbrečím nanovo.

,,Na tebe nejde zapomenout,Alex,"chytnu ji zase za ruku.

Spolu tam stojíme a koukáme na dům. V tomto domě jsem prožila svoje celé dětství.

,,Amy, je čas,"ozve se za mnou hlas mého táty.

Nevypadá moc šťastně,ale práce je pro něho moc důležitá a já to chápu.

Naposledy obejmu svojí nejlepší kamarádku. Lepší osobu už nikdy nenajdu. To jenom ona mě vždy dokázala rozveselit.

,,Mám tě ráda,"řekneme obě naposledy a já vlezu do našeho auta.

Chvíli na sebe koukáme. Nemůžu zapomenout na těch 10 už skoro 11 let.

Jenom jí zamávám a pak odjedeme.

Dám si do uší sluchátka a zapnu si svojí nejoblíbenější písničku.

Celou cestu k letišti probrečím. Je to tak hrozný,když projíždím městem,ve kterém jsem prožila úplně všechno, mám tady skvělé kamarády,školu,dům a hlavně vzpomínky. Miluju to tady.

,,Už jsme tady,"vyruší mě máma z přemýšlení o tomhle všem.

Jenom přikývnu a začnu se zvedat. Vezmu si všechny svoje zavazadla. Dojdeme na letiště a zrovna vyhlásí,že za chvíli budeme odlétat. Nejradši bych se otočila a rychle odsud utekla.

Máma všechno zařídí a ukáže nám,ať jdeme rychle za ní.

Začnu hledat svoje místo,kde mám sedět. Zjistila jsem,že je to jinde než mají rodiče. Super. Konečně ho uvidím. Posadím se a všimnu si nějaké mladé ženy s roztomilým chlapeček. Ten se na mě usměje a zamává mi. Úsměv mi oplatím a paní se na mě také usměje.

Vyndám si pár věcí a napíšu Alex,že za ní určitě o prázdninách přijedu a ať se na mě těší. Vždycky jsme totiž trávily prázdniny spolu a dělaly jsme různé blbosti.

Skoro celou cestu si opakuju korejštinu. Učila jsem se jí už asi rok a půl,takže jsem v ní dobrá.

Po dvou hodinách se mi začnou zavírat oči a po chvíli usnu.

Najednou ucítím,jak do mě někdo trochu šťouchne. Otevřu oči a uvidím tu paní s chlapečkem.

,,Už jsme v Korey,"usměje se na mě chlapeček.

,,Děkuju,že jsi mě vzbudil,"úsměv mu oplatím.

Pak se s nimi rozloučím a jdu za rodiči,kteří už čekají u Taxi.

Dojedeme k nějakému pěkného domu a taxík zastaví. Táta poděkuje řidiči a dá mu peníze. Já mezitím vylezu z auta a začnu si to tam prohlížet.

Je to tady moc hezké,ale stejně bych chtěla zpátky do New Yorku.

Vystoupíme dovnitř a já si to tam začnu všechno prohlížet. Dojdu k prvním dveřím ve druhém patře. Otevřu a uvidím už vybavený můj pokoj. Páni ta postel. Okamžitě na ní skočím,abych ji vyzkoušela. Ta je měkká. Asi jsem se zamilovala.

Začnu si prohlížet i ostatní místnosti a všechno vybalíme. Poté všechno natočím svým kamarádům.

Rozhodnu se,že bych mohla jít spát,protože jsem toho moc v letadle nenaspala.

Převléknu se do pyžama a vezmu si plyšáka od Alex. Lehnu si na tu postel a okamžitě usnu.