My friend ghost ✔

12. kapitola

"Musím jít, ale ještě ti něco řeknu. Ann, chce to kvůli tobě."
"Cože? Jak to myslíš?" zeptám se, ale ona už je fuč.
...
7. září
Tak jo. Tohle je můj první zápisek. Ano je to něco jako deníček, i když sem nikdy nebudu psát normální věci. Budu sem zapisovat věci ohledně duchů a jím podobným.
Tak, čím bych mohla začít? No, mohla bych sem napsat, co jsem za posledních pár dnů zjistila.
Oká, za 1. Willy je lovec duchů.
Lovec duchů= člověk, co vidí duchy a dokáže je "zabít". I když, jak říkala Amanda, duchové už jsou mrtvý, lovci je jen tou tzv. "smrtí" přenáší do pekla.
Ano peklo a ráj existuje.
za 2. jsou dva druhy duchů- ti co dokážou hýbat věcmi a ti co to nedokážou. Amanda patří k tim, co to dokážou, zato Michael to neumí.
za 3. podle toho, co říká Amanda, klid (ráj) si duchové musí zasloužit a někteří to nikdy nedokážou, proto se pak z nich stává ten duch, co dokáže hýbat věcmi. Tihle duchové už prý nikdy nepřijdou ke klidu. Buď půjdou do pekla, nebo tu budou napořád strašit.
za 4. od toho, co Amanda vrazila tý ženský do krku nůž už uběhlo pár dnů... Oká už je neděle a ještě se neobjevila. Rodiče přijedou večer a Willy už je dávno doma.
Za 5. Amanda mi pořád nechce říct, co myslela s tím, že se chce kvůli mně Michael naučit hýbat věcmi... musím to zjistit.
za 6. nepatří to k tomu, ale už jen dva týdny a pojedem na koncert... Juchuuuuuuu!

Odložím sešit a tužku. Otočím stránku v kalendáři, který my leží na stole. Vstanu a jdu si uvařit oběd.
...

Hned po jídle jdu uklidit špinavé nádobí. Jen co vlezu do kuchyně, vidím, jak Amanda sedí na kuchyňské lince a hraje si s hrnkem. Chvíli tam stojím s talířem v ruce a pozoruju ji. Ona si mě nevšímá, tak donesu talíř do myčky a kousek od ní se opřu o linku. Pořád hrála s mým hrnkem, teda spíš si s ním házela.

"Ahoj" nakonec řeknu a ona se jen usměje. Přesto si háže s hrnkem dál. "Jo. Klidně si s ním házej, jen prosím tě, NEROZBIJ ho." řeknu zasměju se a odejdu z kuchyně do mého pokoje.

Zapnu si notebook a chvíli jen tak projíždím net. Pak vykliknu z netu a zaměřím se na plochu. Všimla jsem si složky, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Její název byl: 'how I plan to kill you'. Zamračila jsem se. Rozhodně jsem tuhle složku nevytvořila já. Rozklikla jsem jí. Chvíli trvalo, než se to nečetlo, ale místo, aby se mi ukázalo, co v té složce je, spustil se přehrávač. Obrazovka ztmavla, až úplně zčernala.

Po chvíli naskočila a ozval se šílený smích. Hned jsem ho poznala, aniž bych se musela podívat na obrazovku, na které bych stejně viděla tu ženskou. "Zabiju tě! ZABIJU TĚ!" rozeřvala se hned, co utichl její smích.

"A chceš vědět, jak to provedu?" nasadila milý hlas. "Já vím, že to chceš vědět! Vím to!" zase se rozesmála. "Tak já budu milá a řeknu ti to." nemohla jsem se dívat na obrazovku, jelikož se zase začala řezat tím nožem do ruky. Zase mi bylo blbě. "Já tě zabiju!" vykřikla. "Ale neboj se, nebudeš sama. I tvý přátele zabiju! Nikoho neuštřím! A víš ty proč?" dodala docela mile.

Hlasitě polknu. "Oni jsou zrůdy! A ten chlapec obzvlášť!" vyhrkla a parkrát zamrkala. "Musím je zabít... dřív než oni zabijou mě." řekla tiše na svou obranu, jistě musela vědět, že jí Ann uslyší. "A teď k té věci, jak to provedu!" vykřikla radostně.

Začala se zase šíleně smát a nakonec si rozřízla jazyk. To už jsem nevydržela, nemohla jsem jí ani vidět a ani slyšet. Rychle jsem zavřela notebook a stiskla víčka k sobě. Snažila jsem se uklidnit.

*******************

Ahoj. Tak tady máte další kapitolu, doufám, že se vám bude líbit... ;) :D

Hrozně vám chci poděkovat, že mojí story čtete... nedávno jsem se koukala a tahle knížka byla ve Spiritual #1, teď je #2 a jsem za to hrozně štastná.... :))) Ještě jednou vám strašně moc děkuju :3 ;)