My friend ghost ✔

4. kapitola

Dobrá... tady máte další kapitolu... :3 už si začínám myslet, že se blížíme k důležitému... :) tak doufám, že se bude tahle kapitola líbit. :) 

koment  a vote poteší... :) :D

***************

Napřáhla jsem se k "odpalu" a pomalu tam šla. Jemně jsem nohou odstrčila dveře a náhle se mi naskytl pohled na to, co se dostalo dovnitř. Vyděšeně jsem otevřela ústa a upustila baseballovou pálku na zem.

Příšerný zvuk mě probudil. Na chvíli utichl a pak zase začal. Bolela mě hrozně hlava. Pomalu jsem se posadila. Celou noc jsem spala na podlaze v obýváku. Už jsem poznala, co to je za příšerný zvuk. Někdo jen zvonil u dveří.

Po čtyřech jsem se dostala z obýváku do chodby, kde jsem pomocí nábytku vstala a pak jsem se celou cestu až k hlavnímu vchodu přidržovala stěn. Odemkla jsem dveře a otevřela je. Hned po otevření se mi vrhla do náruče Mia. "Díkybohu" říkala pořád dokola. Odtáhla se a ustaraně si mne prohlédla. Za ní stál Willy a usmíval se.

"Jak to, že jsi nešla do školy?! Nejen, že jsi mě tam nechala samotnou, ale pak mě dokonce William vyděsil tím, že mi řekl o vašem plánu." naštvaně se podívala na Willa.

Chytla jsem si spánky a jemně je promnula. "Kolik je hodin?" zeptám se. Mia se na mě zamyšleně podívá a Will se jen krátce zasmál. "Asi půl 4?" odpoví mi Mia. Ustoupím a pustím je dovnitř.
Willy mi pomůže do obýváku na sedačku, kde se všichni vedle sebe posadíme. Z chodby ke mně přiběhne ilu (moje border kolie), vyskočí na mě a lehne si. Začnu jí drbat a ona jen nastaví bříško, abych ji drbala tam.

Podívám se na Willa, který čeká, co řeknu. "Willy... ne nezjistila jsem jeho jméno." on smutně přikývne. "Jak to, že jsi nebyla ve škole?" ptá se mě Mia. "No... to je trošku těžký na vysvětlení."

Po chvíly ticha, kdy se na mě dívají povídám dál. "Dobrá, začnu tedy vyprávět." odmlčím se. 

"Bylo okolo 23:00 hodin, když jsem uslyšela dole bouchnutí dveřmi, ale to nedávalo smysl, protože jsem tu byla sama a ily spala venku v boudě. No samozřejmě jsem se tam musela jít podívat." zase jsem se na chvíli odmlčela, musela jsem chvilinku přemýšlet. "Šla jsem tedy dolu, ale nikdo nikde nebyl a v chodbě nešlo rozsvítit světlo." Willy hned vstal a běžel do chodby, kde zmáčkl vypínač a světlo se rozsvítilo. "Svítí." volal na nás. "To není možný! Včera jsem to zkoušela rozsvítit aspoň 10krát." říkala jsem mu, když se vrátil zpět k nám. "Nevadí, pokračuj." řekl a mrkl na mě. 

"Nijak jsem to světlo neřešila, prostě jsem si řekla, že asi praskla žárovka. No, vlezla jsem do obýváku, kde byla tma a když tak o tom přemýšlím, ani jsem si nerozsvítila." odkašlala jsem si. "Rozhlížela jsem se a už jsem chtěla jít, když jsem si všimla, že se svítí v kuchyni. Jo a zapomněla jsem vám říct, že jsem celou dobu držela v ruce bráchy basebollovou pálku." zasmála jsem se a ke mně se přidal i Willy. "Došla jsem ke dveřím a otevřela je, a tam stála postava..." hlasitě jsem polkla. "Ve vnitř stála žena. Vím, že byla mrtvá, ale co bylo na ní zvláštní, bylo že i kdýž to byl jen duch, nebyla bílá.... zářila snad všemi odstíny barev a mohla pohybovat věcmi." po tváři mi stekla slza. "Měla v ruce kuchyňský nůž a pomalu se ke mně přibližovala... Couvala jsem před ní a nakonec spadla, protože jsem o něco zakopla a omdlela." slzy z očí mi nepřestávaly téct. Willy mě objal "To je dobré." snažil se mě uklidnit. "Ne.. to nebude dobré Willy!" plakala jsem.

"Nic ti neudělala a taky neudělá." říkal mi, abych se uklidnila.

" Ne.. Willy... chtěla mě zabít."