Soft Boy [CZ]

±Chapter Seven±

Uběhl už týden a na mobilu žádná zpráva. Každým dnem jsem na něj myslel intenzivněji a intenzivněji. Možná jsem zahodil srdíčko někoho, kdo o mě hodně stál. Byl jsem na něj zlý. Nejraději bych si nafackoval. Nemám nikoho a tímto jsem ztratil mou jedinou šanci. Začal jsem plakat, schoulený v posteli. Je semnou i teď? Nebo už ho nezajímám? To mi šrotovalo v hlavě. Doufal jsem, že mi ještě napíše.. ale bohužel se nestalo. Po dlouhém rozhodování jsem se dokopal k tomu, mu napsat sám.

Já: Ahoj, už jsi na mě zapomněl?

Držel jsem mobil v rozklepaných rukou a díval se na chat. Čekal jsem na to jediné. A to je odpověď.

Neznámé číslo: Dá se to tak říct.

Já: Aha, dobře.

Neznámé číslo: Copak, stýská se ti?

Já: Mm ani ne

Neznámé číslo: Nojo, tak se zase měj.

Já: Ne počkej prosím..

Neznámé číslo: Hm?

Já: Možná jo.. možná se mi trochu stýská

Neznámé číslo: Takže tě mám zase začít sledovat?

Já: No.. možná by stačilo jen chatování :D

Neznámé číslo: To není tak záživné.

Já: Je mi to nepříjemné.. tak mě aspoň nesleduj když se převlíkám prosím >.<

Neznámé číslo: Fajn

Neznámé číslo: Tak mi řekni, jak jsi se měl za tu dobu co jsem s tebou nebyl, koťátko.

Já: Šlo to, jakpak ty? ^^

Neznámé číslo: Taky taky :) Nějaké novinky?

Já: Ani ne :D u tebe?

Neznámé číslo: Ne.

Já: Umm.. jsi teď u mě?

Neznámé číslo: Ano.

Já: Ahaa ^~^

Neznámé číslo: Pročpak?

Já: Chtěl bych tě vidět na živo :D

Neznámé číslo: Ještě dlouho mě neuvidíš, ďáblíku.