Divnoléto

01

Jen co jsme dostali vysvědčení, šli jsme s kamarády do parku za školou a jedli zmrzlinu. Povídali jsme si o plánech na prázdniny a hudbě. Potom jsme zašli pro pití a šli si sednout k řece. Miluji léto. Bohužel zítra ráno odjíždím k babičce. Na celé dva měsíce. Kamarádi mi budou strašně chybět. V pět posbírám lahve poschovávané po pokoji, nacpu je do batohu a vyrážím na první prázdninovou kalbu.

Když se ve tři ráno vracím i se svou nejlepší kamarádkou Elou k nám, je mi hrozně smutno. Matka se rozhodla, že mi Praha nesvědčí a prostě mě pošle pryč. Když dojdeme do bytu, přestože se snažíme být potichu, probudily jsme matku. "No vy teda vypadáte... Elo, zmínila se ti Lota, že vstává v sedm?" Ela protočí oči. "Je lepší spát dvě hodiny v posteli než někde na lavičce.."
"Hlavně to tu nepozvracejte," řekne mamka a jde si lehnout. Zalezeme do postele a okamžitě usínáme.

"Loto, vstávej! Ujede ti vlak!" posadím se. Máti stojí ve dveřích s rukama založenýma na prsou.
"Co?!"
"Venkov ti prospěje."
"Když myslíš..."
Oblíknu se a popadnu krosnu. Sakra, nedala jsem si nabít mobil, ale snad bude ve vlaku zásuvka. Probudím Elu a donutím jí, aby mě doprovodila na MHD. Když přijede moje tramvaj jede semnou a mává mi když se vlak rozjede. Nikdo mi nebude tolik chybět jako ona.