Jen co jsme dostali vysvědčení, šli jsme s kamarády do parku za školou a jedli zmrzlinu. Povídali jsme si o plánech na prázdniny a hudbě. Potom jsme zašli pro pití a šli si sednout k řece. Miluji léto. Bohužel zítra ráno odjíždím k babičce. Na celé dva měsíce. Kamarádi mi budou strašně chybět. V pět posbírám lahve poschovávané po pokoji, nacpu je do batohu a vyrážím na první prázdninovou kalbu.
Když se ve tři ráno vracím i se svou nejlepší kamarádkou Elou k nám, je mi hrozně smutno. Matka se rozhodla, že mi Praha nesvědčí a prostě mě pošle pryč. Když dojdeme do bytu, přestože se snažíme být potichu, probudily jsme matku. "No vy teda vypadáte... Elo, zmínila se ti Lota, že vstává v sedm?" Ela protočí oči. "Je lepší spát dvě hodiny v posteli než někde na lavičce.."
"Hlavně to tu nepozvracejte," řekne mamka a jde si lehnout. Zalezeme do postele a okamžitě usínáme."Loto, vstávej! Ujede ti vlak!" posadím se. Máti stojí ve dveřích s rukama založenýma na prsou.
"Co?!"
"Venkov ti prospěje."
"Když myslíš..."
Oblíknu se a popadnu krosnu. Sakra, nedala jsem si nabít mobil, ale snad bude ve vlaku zásuvka. Probudím Elu a donutím jí, aby mě doprovodila na MHD. Když přijede moje tramvaj jede semnou a mává mi když se vlak rozjede. Nikdo mi nebude tolik chybět jako ona.
YOU ARE READING
Divnoléto
RomanceTohle bude nejhorší léto mého života! Dva měsíce pryč od všech kamarádů, zábavy, mého života. Dva měsíce na malé nudné vesnici u babičky kde není ani jeden zajímavý člověk. Nebo že by...?