slytherin mudblood 2 | draco malfoy

kapitola 1 - Podle Freda se lidi potřebujou smát

~

Seděla jsem ve vlaku do Bradavic. V kupé jsem samozřejmě byla s Hermionou, Ronem a Harrym, kteří celou cestu horlivě debatovali o tom, co Draco a Narcissa dělali u Borgina & Burekse. Předstírala jsem, že celou dobu čtu Jinotaj, přitom jsem je musela poslouchat. Nejen že Harry vytáhl to, že by Draco mohl být Smrtijed, Ron ho stihl ještě shodit se slovy "co by s ním, ty-víš-kdo, dělal?"
Je pravda, že jsem nad tím sama přemýšlela a sama jsem věděla, že Draco se jednou stane Smrtijedem, co jsem ale věděla jistě bylo to, že ne dobrovolně. Draco by ze strachu ze svého otce udělal v podstatě cokoliv. To jsem jim však říct nemohla.

Ještě chvíli jsem to dokázala poslouchat, ale potom už jsem to nevydržela. Naštvaně jsem položila Jinotaj, což zapříčinilo to, že se na mě všichni podívali.

,, Můžete se, prosím, už konečně bavit o něčem jiném?" zeptala jsem se a Hermiona se na mě soucitně podívala, zatímco Harry s Ronem jen překvapeně zamrkali.

,,Mysleli jsme, že už je to s Malfoyem kaput?" řekl zmateně Harry a já jsem protočila očima.

,, Ať už ano nebo ne, celé prázdniny se snažím jeho i mého povedeného tatíka dostat z hlavy. A co vy dva uděláte jako první, když se vidíme? Celou cestu si nepovídáte o ničem jiném, než o těch dvou jediných osobách, o kterých nechci. Takže můžete, prosím, držet zobáky?" řekla jsem už poměrně naštvaně. Harry, Ron, a teď už i Hermiona se na mě vylekaně dívali a já už na ně neměla nervy. S protočením očí jsem vstala, položila Jinotaj a odešla z kupé. Snažili se mě zastavit, ale marně. Já teď měla namířeno jen za jednou osobou. Za Lenkou.

,, Stůj, počkej!" zavolal na mě Harry a doběhl mě. Všimla jsem si neviditelného pláště v jeho rukou a nějakého prášku v druhé. Hned mi došlo, kam tím míří.

~

Pansy. Ta hnusná, smradlavá, protivná Pansy. Jak ta mi přes prázdniny nechyběla. Pokaždé co na Draca promluvila, sladce se na něj culila, jako neviňátko. Nesnášela jsem ji. Měla jsem co dělat, abych se ovládla, nevystrčila ruku zpod neviditelného pláště a jednu jí nevlepila. Byla jsem však Harrymu vděčná, že mi to půjčil. A taky že mi důvěřoval, protože tak nějak ze mě udělal špeha, dá se říct.

Vlak zastavil. Všichni začali vystupovat, jenom Draco se z místa ani nehnul. Oznámil těm svým kámošům, že zachvilku přijde a vstal. Nejdříve zavřel dveře, potom i stáhl rolety. Bylo mi jasné, že si mě všimnul.

,, Máma ti neřekla, že odposlouchávat je nevychovanost, Pottere? Petrificus totalus!" řekl Draco. Spadla jsem na zem. Mohlo mi dojít, že si bude myslet, že jsem Harry, jelikož to právě on je jediným vlastníkem neviditelného pláště.

Draco přistoupil blíž a jedním tahem ze mě plášť sundal. Na ten jeho překvapený výraz ještě dlouho nezapomenu.

,, Charlie.. Eh, finite" řekl hned, co mě uviděl a pomohl mi vstát.

,, Jsi v pořádku?" zeptal se hned co jsem se oprášila a já se na něj zamračila.

,, Je mi fajn.." řekla jsem a chtěla jsem ho obejít a vystoupit z vlaku, on mi však cestu tělem zaterasil.

,, Myslel jsem, že jsi.. "

,, Harry. Já vím, to mi došlo. Nepřišla jsem slídit, kdyby tě to zajímalo. Chtěla jsem s tebou mluvit ještě dřív, než si tě Pansy odtáhne anebo kdokoliv jiný zaměstná." řekla jsem s protočením očí a nervózně jsem si zkousla ret.

,, A... To jsi nemohla nějak... No, normálně?" uchechtl se Draco a já se trochu pousmála, ale neodpovídala jsem mu.

,, Mohli bysme se dneska vidět? Na... Našem místě? Třeba.. " zeptala jsem se a zkousla jsem si ret. Byla jsem nervózní. Ještě předchvilkou jsem byla odhodlaná se na to radši vykašlat, ale z nějakého důvodu jsem to nechtěla nechat jen tak. Doufala jsem, že se mu za všechno omluvím a vše mu vysvětlím, taky že se ho zeptám na to, co dělal u Borgina & Burkese. Jemu však spadl úsměv.

,, Nevím, jestli je to dobrý nápad, Charlie.." řekl jen a chtěl odejít, tentokrát jsem to však byla já, kdo ho zastavil. Otočila jsem ho tak, aby se mi díval do očí. Chvíli jsem na něj jen koukala a rozhodovala jsem se.

Pak jsem ho políbila.

Byl to neuvěřitelně krásný pocit, cítit po tak dlouhé době jeho rty na mých. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, každopádně Draco nic nenamítal a ochotně spolupracoval. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a nechala jsem se od něj líbat, jakoby to mělo být naposled. Oba jsme už v tu chvíli věděli, že naposled to určitě nebude. Ani jeden bychom to upřímně nedokázali. Teda, myslela jsem si to.

Když jsme se kvůli nedostatku vzduchu odtrhli, pousmála jsem se. Věnovala jsem mu ještě malý polibek.

,, Charlie, tohle nepůjde. Celou dobu jsi se mě snažila od tebe držet dál a... měla jsi pravdu. Bude to pro tebe bezpečnější. My dva už se nesmíme dal vídat a...i když bych moc chtěl, tohle se už nesmí opakovat." řekl chladně. Svůj zrak jsem sklopila k podlaze. Jeho slova pro mě byly jako osten do srdce. Bolela mě ta představa, ale došlo mi, že přesně to jsem já udělala loni jemu. A hodlala jsem to mermomoci napravit. I když to mezi námi bylo jako na horské dráze a já sama někdy nevěděla, co chci.

,, Ale... Přijdeš dneska do naší chodby, že ano? Na naše místo... Můžeme se dívat na hvězdy" zašeptala jsem blízko jeho obličeje a chytla jsem ho za ruku. Zalapal do dechu a měl co dělat, aby se ovládl a nepolíbil mě. Cítila jsem to. Viděla jsem tu potlačenou touhu, která se odrážela v jeho až ledově chladných očích.

,, Možná ano... Možná ne." řekl tajemně a mě se zatajil dech. Natahovala jsem se pro polibek, přivírala jsem oči a těšila jsem se na ten pocit jeho jemných růžových rtů na těch mých, když jsem je místo toho ucítila na čele.

,, Měli bychom jít" zkonstatoval Draco nakonec a já jen zmateně přikývla. Byli jsme poslední a žádný kočár už tady nečekal. Museli jsme se tedy ke hradu vydat pěšky.

U vstupních bran čekal profesor Krariknot. Museli jsme projít povinnou prohlídkou.

,, Co to má být?" nadával Draco. Ani mě to nebylo příjemné, že nám prohledávali věci, ale nechala jsem to být. Nechtěla jsem mít problémy hned na začátku roku. Navíc jsem neměla náladu dohadovat se, s nikým.

,, Pane Filchi... To je v pořádku. Já tady za pana Malfoye i slečnu Jonesovou ručím" řekl Snape a oba nás spražil pohledem. Potom jsme se vydali už přímo do hradu i se Snapem, který však celou cestu neřekl ani slovo a mě to upřímně docela děsilo.