light

BLÍZKÁ MINULOST|Pocity

Ubylo pár pracovních dní a je konečně večer, kdy můžu vyrazit ven, jelikož mě čekají tři dny volna.
A s kým jiným jít, než s Patrickem a Nancy.
Pro upřesnění, ti dva spolu shodou okolností před pár lety, no - na základce chodily. Naštěstí jim nějaké to přátelství vydrželo.

Aspoň jsem si to teda myslela.

Beru si svoje černé džíny, mikinu s kapucí a koženkovou bundu. Nahodím batoh, zapluju do černých vans a vyražím ven.
Máme sraz za deset minut a já to zase nestíhám, tak přidám do kroku tak, že začaly flašky v mém batohu cinkat o sebe.
Za chvíli jsem byla na smluveném místě, ale ať jsem se rozhlížím jak chci nikde ty dva nevidím.
,,Hej! Domi!" zakřičel někdo v dálce a já uviděla blížící se Patricka.
,,Čau kde jste? Myslela jsem, že já jsem ta, co jde pozdě!" uchechtla jsem se a v obětí Patricka jsem vyhlížela Nancy.
,,Nancy a zbytek je na skate parku tak pojď " s klidem zahlásil a já zaúpěla na nesouhlas. „Kdo je "zbytek" ?" 
,,No pár kamarádů a taky je tam ta holka, jak jsme se bavili, že jsme spolu něco měli.." Patrick se stydlivě usmál a myslím, že by mu zčervenaly tváře, kdyby se jeho úsměv nezměnil ve smutnou tvář. ,,Je tam i můj nejlepší kámoš. Teda už se nebavíme..no a oni jsou tam..spolu" zasmál se, jenže to byl takový ten smích - plný bezmoci.

Najednou se z nechuti seznamovat se s novýma lidma stal pocit, být tu pro Patricka. Nějak jsem nechtěla, aby mu dneska něco ublížilo. Zastavila jsem ho v chůzi a v táhla ho objetí.
,,Neboj, bude to v pohodě" odtáhla jsem se a usmála se, Patrick mi úsměv oplatil a šli jsme ještě pár kroků ke skateparku, ze kterého se ozýval smích a písničky.

Sedělo tam asi šest lidí. Z toho dva byly Nancy a Lukas. Dvě holky a jeden kluk.
Jakmile nás zpozorovali oči těch dvou a já zaslechla dívčí hlas ,,A kdo je jako tohle?" Nikdo jí na to neodpověděl a mě  to upřímně trochu mě to vyděsilo. Ale aspoň už vím, kdo je ta vyvolená.

,,Ahojky" přišla jsem k Nancy a obejmula ji. Patricka jsem zahlídla vymáhajíc flašku rumu po holce v růžovém s  blonďatýma vlasama.
,,Dej mi ji. Chci se s ní napít!" ukázal rukou mým směrem.
,,Však máme ještě jednu" řekla v klidu.
,,Ale tahle je rozdělaná!"

Vydělala jsem flašku rumu  z batohu a mířila si to k těm dvoum. ,,Hele já vzala taky rum. Dáme panáka?" usmála jsem se na oba. ,,Jinak, já jsem Dominica" podala jsem jí ruku. ,,Jo, já jsem Nattaly"
A tak jsem se seznámila s holkou, s kterou si měl,máš a budeš mít něco, co semnou nikdy mít nebudeš, protože prostě nejsem jako ona.
Dál jsem si podala ruku s Veronicou a s tím klukem jsem vlastně nepromluvila ani slovo, ale jeho jméno je Caleb.

Téměř celou dobu jsem seděla s Nancy, Lukasem a Patrickem, který se snažil pořád nekoukat kolem sebe po Nattaly a Calebovi, kteří někam zmizeli.
,,Hele já si jdu promluvit s Lucasem" zašeptala mi do ucha Nancy a hned po tom odešli.
,,Ty vole a kam zas oni jdou?" zamračil se Patrick. ,,Promluvit si" pokrčila jsem rameny.
Ani jsem nezpozorovala, že někdo přichází dokud jsem neslyšela hlas Nattaly ,,Lásko? Podáš mi ten rum?"

V tu chvíli jsem pocitíla fakt divnej pocit, jakobych jí snad chtěla dát facku. Nebyla to žárlivost, ale..spíš šlo to u flašku. Ona ji Patrickovi nedá a teď mu říká lásko a myslí si, že kvůli tomu ji hned dostane? A zmínila jsem, že mu řekla lásko? Ale žárlivost to vážně nebyla.

Rozhlídla jsem se a neviděla jsem Caleba. Za to jsem spatřila Lukase jak žduchá do Nancy tak jsem šla rychlím krokem tam, takže jsem ani neslyšela co jí Patrick odpověděl.

Byl to však on co mě zastavil v kroku. ,,Hej co blbneš?" uchechtl se Patrick. ,,Nechci aby ji Lukas něco udelal.." zamračila jsem se a hodila hlavou směrem k Lukasovi a Nancy.
,,Klid, nech je být, vyříkaj si to. Pojď si sednout nahoru, tam na ně uvidíme" řekl klidným hlasem a vedl mě k nedaleké U-rampě, na kterou jsme vylezli a sedli si.
,,Tak co? Jsi v pohodě?" koukla jsem se mu do očí. ,,Jo. Jo jsem. Ale kdybys tu nebyla, asi bych nebyl" usmál se a koukl nahoru a potom dolů na naše nohy.
Pozorovala jsem jeho úšklebek na tváři a usmívala jsem se. Tolik jsem se k němu chtěla přimáčknout, obejmout a dát mu najevo, že jsem tu pro něj.
Jak se tomu říká? Přímo jsem potřebovala, aby byl v pohodě.
Ale místo toho jsem jen zakroutila hlavou a vyhrkla ze sebe ,,Hele, nemáš zač. Ja vím, že jsem nejlepší.." zasmála jsem se a plácla ho po zádech. ,,egoisto" obrátil oči v sloup, ale začal se smát taky.
,,Hele už jdou Lukas a Nancy!" houkla jsem. Šly ruku v ruce za ostatníma.
,,Taky bych měla jít domů, je pozdě a taky zima."  přemýslela jsem nahlas zatímco Patrick šplhal dolů na zem.
,,Hej nikam nejdes, nepustím tě" zastavil svoje šplhaní a koukl se na mě, nahoru.
,,A kdo říkal, že půjdu tudma" zasmála jsem se a skokem jsem se dostala na kraj u-rampy. A taky jsem se ji chystala sjet dolů.
Po zadku.
,,Ty hodíš hubu kámo" smál se Patrick, který už čekal dole pod rampou.
Já zakroutila hlavou a jela jsem.

Jela jsem a Patrick me chytil a se smíchem vyzvedl na nohy. Taky jsem se smála a koukala do jeho modrých očí s odleskama černé tmy.
Myslela jsem že se budu koukat dýl, a že ty ruce budem držet dýl, ale ne. Zvonil mi mobil a já se přestala topit. Aspoň v Patrickových očích, protože mi volal Adam.

Tak tohle mi trvalo napsat dlouho a je to stejně nic moc🤣🤣 Co už. Takže #ez