light

MINULOST| PUSA ZA ODCHOD

,,Díky, že si přijel Robine. Máš tu mikinu a kšiltovku? " poohlédla jsem se za sebe na sedačky od auta.
Už pár minut nás Robin veze na ono místo. Klub Sweet's leží až za městem.
,,Jasný. Ale myslíš, že tě v tom nepozná? Nechceš tam prostě jít..normalně?" Robin mě oskenoval pohledem od shora až dolů, než se vrátil zpátky očima na cestu.

Měla jsem na sobě černé rifle, baleríny, úplně na hovno tričko do práce. Cop a uplakaný, červený oči.

,,Normálně? Připadám ti, že vypadam normálně?" na konci věty se mi zlomil hlas. Bože, ať už to mám za sebou.

Zbytek cesty mi Robin vyprávěl co je u něj novýho a já se začínala cítit jako v pekle. Blížíme se.

,,Hej, zaparkuj trochu dál, kdyby náhodou stál před vchodem!" v rychlosti jsem vypískla a Robin v mžiku našem jiný místo. Myslím, že je ze mě sám dost na nervy.

Ihned po vystoupení jsem si oblíkla Robinovu obří mikinu, černou kšiltovku a nasadila si kapuci. ,,Jsem v hajzlu, musíme si dát panáka" prohlásila jsem, Robin souhlasil.

Zaplatili jsme vstup a moje oči hned začaly tikat po všech obličejích. Hledala jsem známý kus oblečení nebo známý hlas.
,,Tady máš. Cubalibre!" Přihnal se Robin a já si zabraná do hledání upila ze sklenice.
,,Domi..není to on?" Robin hodil nenápadně hlavou dopředu. Stála jsem zády a ani nevím, nějak jsem se nemohla otočit. Vlastně ani pohnout. Možná mi i vynechalo na pár vteřin srdce.
Kousek od nas si sedla skupinka lidí a
mezi nimi byl i Adam.

Smál se a vedle sebe měl Clair. Bylo to jako ze zlýho snu.
,,Co budeš..." slyšela jsem za sebou mluvit Robina, ale já už si to mířila jinam. Jo a na ten převlek jsem se vlastně úplně vysrala.

,,Ty mě podvadíš?" dala jsem si ruce křížem na hruď. Hned co jsem tohle vyslovila, v duchu jsem si dala facku. To je to nejhorší, co jsem snad mohla říct.

Všechny tváře jeho kamarádů zatuhly, včetně jeho a Clair. ,,Co tady děláš sakra?" vydal ze sebe a hned se zamračil. Přejel mě pohledem s takovou  povrchností, div že si na mě neodplivl.

No a to mě dostalo úplně dolů./Vůbec nevím co jsem si myslela. Že budu silná? Někdy prostě nemůžeš.

,,Můžes si jít semnou promluvit ven?"
Adam  bezeslova vstal a šel zamnou.
,,Co tady děláš ty?" svraštila jsem lehce obočí a přitom koukala do jeho tmavých očí.
Stáli jsme před klubem. Byl opřený o zeď s rukama v kapsách a já před ním.

Úplně bezmocná..

On však odvrátil pohled a uchechtl se. ,,Dojel jsem pred chvílí a dlouho tu nebudu. Říkal jsem, ať sem nechodíš! Jděte pryč." zhnuseně se koukl na Robina, který pečlivě sledoval situaci za barem.
Nechápu proč mu něco neřekne/neřekl.
,,Ty máš něco s Clair? Proč si mi lhal? Proč to děláš Adame?" odstrčila jsem ho. Chtěla jsem vydržet nebrečet, ale v tu chvíly se mi oči zaplniny snad miniony litry slz a stékaly po mých horkých tvářích.
,,Ne, je tu s přítelem. A teď už můžeš jít? Laskavě?" prohlasil s kamenou tváří a už se odtáčel k odchodu. ,,Ne! Však ty mi nedáš ani pusu!" chytla jsem ho za zápěstí a strhla k sobě.

Snažila jsem se ho obejmout a dát mu pusu, no on mě odstrkoval.

,,Dám ti pusu, když potom odejdete" držel mě od sebe pár centimetrů. A koukal se mě těma nejstrašnějšíma očima na světě./Přísahám. 

,,Ano. Však my půjdeme." rychle jsem zakývala hlavou. ,,Tak to chci vidět" ušklíbl se a políbil mě.

Zavřela jsem oči a jak se odtáhl, ucítil jsem jen tvrdou zem. Oči zůstaly zavřené.

No a tak to přátelé bývá, když někdo miluje víc než ten druhej. 🤷🏻‍♀️ Nebo to ani láska není?