Dcera mafiána

kapitola 8.

Probudila jsem se úplně spocená. Byl to jenom sen? Rozsvítila jsem světlo.
Ah. Nebyl.
Do pokoje mně někdo rázně nakročil.
"Dobré ráno Růženko.,,
Ah. Robert . Toho nevidím moc ráda.
" Takže ty jsi teď i moje dočasná mamka Roberte? Udělal jsi mi snídani alespoň? Nechceš mě rovnou jít osprchovat?,,
Zasmál se.
"Věř mi,sprchu bych si s tebou klidně dal.,,
Mrkl . Co má za lubem .
Můj pohled by mohl zabíjet. Hodila jsem po něm polštář. Bystře ho chytil a ani se neotočil. Dobrý reflexy,to musím uznat.
"Otec tě čeká v síni.,,
Povzdychla jsem si. Pomalu jsem se zvedla z postele, která byla až moc velká a šla do koupelny.
Zavřela jsem a dala si sprchu. Robert musel asi odejít.
Když jsem po dlouhých minutách vypla sprchu natáhla jsem se pro ručník.
Sakra.
Nebyl tu. Dveře se otevřely a já se rychle schovala do sprchy a na hruď si dala své triko.
"Ručník krásko,,
Začervenala jsem se.
"Hoď ho na zem Roberte a zmiz okamžitě!,,
Natáhl ruku s ručníkem do dveří.
"Pojď si pro něj.,,
Zavztekala jsem se.
"Jsem úplně nahá ty prasáku!,,
Zasmál se.
"To je mi jasné.,,
Parchant. Zabiju ho. Rázně jsem mu vytrhla ručník a rychle si ho omotala kolem těla.
Byl celkem krátký. Vešla jsem do pokoje a Robert seděl na křesle.
Vyjekla jsem.
"Proboha to mě i oblečeš? Co jsem? Nesvéprávná?!,,
Prohlížel si mě až moc dlouho.
"No, musím na tebe dávat pozor, třeba bys mohla upadnout nebo tak, víš co...,, Ďábelsky se usmál.
Pozvedla jsem hlavu.
Už mi lezl krkem.
"Jestli mě hodláš hlídat tímhle stylem,na just si něco udělám. A jestliže mě hodláš stále kontrolovat a očumovat , řeknu to otci a budeš bez práce. Teď okamžitě vypadni z mýho pokoje,nebo ti udělám ze života peklo.,,
Nic neřekl. Jen pokývl a stále se usmíval.
" Za 5 minut v síni.,, A odešel.
Vyndala jsem si oblečení. Zvolila jsem si triko a legíny a šla dolů do síně.
Otec seděl v křesle s nějakým dalším mužem. Šel z něho strach.
"Diego,to je má dcera Camilla.,,
Diego mi podal ruku. Byl zhruba v podobném věku jako otec.
Byli si celkem i podobní.
Na ruce jsem si všimla vytetovaného hada. Stejně jako měl můj otec.
"Moc mě těší Camillo. Jsem tvůj strýc.,,
Aha.
To dávalo smysl.
Zakoukala jsem se na jeho tetování.
Všiml si toho a usmál se.
"To jako jste se označili ,jako Zmijozel z Harryho Pottera? Možná se koukáte až moc na filmy.,,
Zasmáli se.
"Camillo zlato ,posaď se. Jsem tu od toho,abych tě trénoval, né,abych s tebou probíral filmy.,,
Usmál se.
"Jo , takže tady strýček Diego mě bude trénovat? A co přesně jako?,,
Usmál se .
"Budu tě trénovat zabíjet.,,

Ztuhla jsem.

,,To je vtip že jo? Udiveně jsem se podívala na mého otce , který stál hned vedle Diega."
Diego se na mě chvíli upřeně a vážně díval. Sklopil mírně hlavu.
,, Chápu,jak se cítíš,ale musíme tě ochránit za každou cenu. Tvůj sladký nevinný život středoškolačky skončil. Už nejsi žádná malá holka Camillo."
Chvíli jsem na ně upřeně koukala. Všimla si vzadu Roberta, který se nevinně usmíval v koutě místnosti.
Z ničeho nic jsem se začala hlasitě smát. Nemohla jsem popadnout dech.
Musela jsem se opřít o kožené křeslo,co bylo hned vedle mě.
Všichni na mě udiveně koukali. Diego se krátce zasmál.
,,Ale jo Viktore ,ten smích má asi po tobě. Vždycky ses začal smál v tu nejnevhodnější dobu".
Podívala jsem se se slzama v očích na všechny v místnosti. Přestala jsem se smát a s vážnou tváří se na všechny podívala.
,,Jestli mě chcete učit zabíjet, měli by jste v tom případě rychle utéct.Protože jste hned první na mým seznamu.''
Robert se vzadu zasmál.
,,To je rozkošný.."
Vražedně jsem se na něj podívala.
Můj otec se na něj nechápavě podíval.
,,Tak pardon.." omluvil se Robert,ale vypadal,jako kdyby nemohl zadržet smích.
Totálně mě to naštvalo.
Vzala jsem jednu ze skleniček whiskey,co ležely na stole hned vedle koženého křesla a vší silou ji  hodila po Robertovi.
Nemohla jsem kontrolovat můj vztek. Něco mi říkalo, že toho člověka nenávidím. Ten jeho úsměv..
Sklenička se rozbila o sloup , hned vedle Roberta. Překvapeně zamrkal. Nic méně jeho oči mi říkaly, že bych měla utéct.
Na jeho tváři mu začal stékat potůček krve. Hned na líci.
Mírně chtěl vykročit směrem ke mně,ale jeho kolega, který byl ani ne 2 metry od něj ho zastavil.
Něco mu pošeptal a Robert ustoupil.
Otočila jsem se na otce.
,,Né , že jenom ubližuješ lidem. Nestačí ti , že ubližuješ mně? Chceš po mně abych byla jako ty? Zvýšila jsem hlas.
Já nikdy nebudu jako ty? Proč mi to děláte? Můžete mě nechat už konečně jít? Já nejsem tvoje dcera, přestaň mě tu držet a pusť mě, jestli mě chceš ochraňovat,tak mě pusť za mámou!"
Otec jen ladně pokrčil rameny. Rusky řekl něco Diegovi, který vypadal smutně.
Vůbec mě neposlouchali? Měla jsem toho dost.
Vzala jsem další skleničku a rozbila jí v ruce. Všichni se na mě podívali.
Ustoupila jsem o tři kroky vzad.
Přiložila si kus rozbitého skla k paži a přitiskla.
Kdo se bude smát teď?