From Hate To Love - Or Not?

part 60

Na malém stolíku ale ležely jeho klíče. Měla jsem divný pocit. Tady něco nehraje. Položila jsem si kabelku na zem a nakoukla do kuchyně. Tam ale nikdo nebyl. Ani v obýváku ne. Prošla jsem chodbou a mířila k jeho pokoji. Když jsem stála u dveří, slyšela jsem divné zvuky. Hned jsem dveře otevřela.

Jen, co jsem do pokoje nakoukla, nahrnuly se mi slzy do očí a měla jsem pocit, že jsem na malý okamžit přestala dýchat. 

Klepala jsem se a musela se opřít o dveře, protože se mi zatočila hlava. Sledovala jsem Zayna, který ležel v posteli s cizí holkou. A oni sledovali mně.

Chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem. Chtěla jsem na něj začít řvát, ale prostě to nešlo. Jen jsem tam se slzami, které mi stékaly po tváři, stála.

''Mitchie'', promluvil po chvilce Zayn. Přivřela jsem oči a zaklonila hlavu, přičemž jsem se snažila zahnat slzy, ale nešlo to. Jen co jsem viděla, jak Zayn vstává z postele, otočila jsem se a utíkala ke dveřím, kde jsem si vzala kabelku a vyběhla ven z bytu.

Schody dolů jsem brala po dvou, přičemž jsem za sebou slyšela Zaynův hlas. Volal mé jméno, několikrát. Já ho ale ignorovala a utíkala dolů, až jsem přiběhla ke vchodvým dveřím, kterými jsem proklouzla ven. Zavřela jsem je za sebou a utíkala k autu, po chvilce jsem ale slyšela, jak se vchodové dvěře znovu otevřely.    

''Mitchie, počkej prosím'', volal na mně. Po cestě k autu jsem v kabelce hledala klíče. Když jsem je našla, odemkla jsem auto. Chtěla jsem do něj rychle nasednout a zavřít za sebou dveře. Zayn mě ale chytil za loket, čímž mi můj plán pokazil. 

''Mitchie'', promluvil slabým hlasem. 

''Nech mě to vysvětlit, prosím'', pokračoval. Než jsem si cokoliv v hlavě promyslela, začala jsem na něj křičet. 

''Co mi chceš vysvětlit Zayne, co? Byl jsi naštvaný za to, že jsem řekla, že jsi byl děvkař. A co jsi teď udělal? Přivedl sis domů děvku! Byl jsi naštvaný za to, že jsem řekla pravdu! Ty ses nikdy nezměnil, nikdy. Jsi pořád ten starý Zayn. Ten děvkař!'', soustředila jsem se jen na Zaynovy oči, které byly plné smutku, a nevšímala si toho, že kolem chodí lidi a sledují nás.

''Mitchie..''

''Nespala jsem, celé dny jsem brečela a bála se, že se mnou nebudeš mluvit. A co jsi dělal ty? Přivedl sis domů děvku! Víš co? Je mi z tebe špatně!'', po mých slovech Zayn svůj stisk na mé ruce povolil, takže jsem se mu ze sevřetí vyškubla a nasedla do auta. Zavřela jsem dveře, nastartovala motor a vyjela pryč z parkoviště. 

Slzy mi začaly téct rychleji a bylo jich ještě víc. Skoro jsem přes ně neviděla na silnic.

Podvedl mě. Zatím co já jsem se trápila, on si užíval s jinou. Nechápu to. Proč mi to udělal? Jak mi to mohl udělat??

Před očima jsem pořád měla obraz Zayna a té holky. Prostě tam byl a já se ho nemohla zbavit. 

Po pár minutách cesty, kdy jsem ani pořádně nevnímala vozovku a jen brečela, jsem dorazila na parkoviště před panelákem, kde jsem bydlela. Zastavila jsem na místě, kde obvykle stojím, vypla jsem motor, vzala jsem si kabelku a vystoupila z auta, které jsem následně zamkla. Mobil v kabelce mi neustále buď zvonil, nebo mi hlásil novou zprávu. 

Klíče od auta jsem schovala do kabelky a místo nich jsem hledala klíče od svého bytu, přičemž jsem, co nejrychlejším krokem jsem dokázala, šla ke dveřím. U nich stála moje sousedka. Když jsem přišla k ní, usmála se na mně, po chvilce se jí ale úsměv z tváře ztratil. 

''Jste v pořádku slečno?'', zeptala se starostlivě.

''Nejsem'', zamumlala jsem, proklouzla kolem ní do dveří a utíkala po schodech k mému bytu. Když jsem byla uvnitř, zavřela jsem za sebou dveře, opřela jsem se o zeď vedle nich a svezla se po ní dolů. Vložila jsem si tvář do dlaní a brečela. 

Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se to vážně stalo. 

O hodinu později, z pohledu Zayna: 

Dorazil jsem před byt Mitchie. Zazvonil jsem a čekal, až mi otevře. Čekal jsem pořád. Když mi po minutě neotevřela, zazvonil jsem podruhé a znovu čekal. Po 3. zazvonění jsem si uvědomil, že mě zřejmě viděla v kukátku a rozhodla se, že mi neotevře. 

Proč by mi taky otevírala. Nesnáší mě. Podvedl jsem ji. Je jí ze mě špatně, řekla mi to. I mně je ze sebe špatně. 

''Mitchie, otevři mi prosím'', řekl jsem, přičemž jsem klepal na její dveře od bytu. 

''Mitchie, prosím''

''Vysvětlím ti to''

''Prosím, Mitchie''

Opřel jsem se o zeď vedle dveří a svezl se po ní dolů. Vložil jsem si tvář do dlaní a povzdychl si. 

Po chvilce jsem se podíval na zeď naproti mně a začal jsem vzpomínat. Vzpomínal jsem na chvilky, kdy nám s Mitchie bylo dobře. Moc dobře.

''Pont des Arts'', pronesl jsem jsem, když jsme se dostali na Most umění. Okolo nás, po celém mostě byly připnuté zámky. Zamilované páry si tady stvrzují lásku. 

''Mám zámek.. a fixku'', řekl jsem a zašmátral v kapse, potom jsem vytáhl šedý zámek a černou fixu. Mitchie si je ode mně vzala a na zámek napsala Zayn + Mitchie a pod to 25. 12. 2013. Našli jsme volné místo a společně připnuli zámek. Potom jsme oba na klíček dali pusu. 

''Navždycky'', řekl jsem a chytil její ruku. 

''Navždycky'', řekla a společně jsme klíček hodili do vody. Otočil jsem si ji k sobě, naklonil se k ní a začal ji líbat. Něžně, romanticky.

''Navždycky'', pošeptal jsem znovu. 

''Navždycky'', zamumlal jsem a opřel se hlavou o zeď. Tohle jsi posral Zayne.