Kapitola 13

47 2 3
                                    

„…prodělal srdeční zástavu, ale podařilo se nám ho zachránit. Bohužel upadl do kómatu.“ Oznámil mi doktor.

Jen jsem tam seděla jako opařená a koukala do země. Neměla jsem sílu.

,,Mohu jít za ním?“ zeptala jsem po chvilce.

,,Vyloučeno, potřebuje klid, ale zítra by to bylo možné.“

,,Děkuji.“ Zvedla jsem se a vydala domů. Před domem byly zase paparaziové.

Další tři týdny probíhali pak stejně: šla jsem do školy, tam mi nadávali, dostala jsem nějaké pětky, šla do nemocnice za JJem, tam jsem byla až do večera u něj, šla domů se vyspat a tak se opakoval každý den.

Jednoho dne jsem přišla domů a v kuchyni na mě čekal táta s Jamesem. James byl super kluk, ale pak začal kouřit. Dřív jsem s ním chodila, ale pak chtěl sex a nutil mě kouřit. K ničemu naštěstí nedošlo a já od něj utekla.

,,Co ten tady dělá?!“ křikla jsem ihned.

,,Co bych tu dělal Malá?“ Otočil se na mě a podíval se slizkým pohledem. Malá mi říká ,protože jsem  ještě s nikým nespala. Ale nedávno se to změnilo.

,,Budu tady taky studovat a tvůj táta mi nabídl, že bych u vás bydlel.“ Začal mě svlékat pohledem. Šla jsem si lehnout do mého pokoje. Jamese jsem neměla náladu řešit. Byla jsem celkem na dně a jen se modlila aby se JJ probudil.

Nejhorší je že James bude spát semnou v pokoji. Ustlala jsem mu na zemi na matraci. Sedla jsem si k psacímu stolu a otevřela notebook.

,,Cože! Tys byl na mém notebook!“ zakřičela jsem na něj do koupelny. Byla tam totiž stránka s pornem. Tohle už přehnal. Vzala jsem si na sebe župan, vzala si hygienu a šla ke klukům do vily. Vždy tam jsem vítána.

,,Co se stalo?“ zeptal se mě Jaymi ve dveřích.

,,Nic,“ odsekla jsem a šla si lehnout do JJovi postele. V posteli to bez něj nebylo ono. Snažila jsem se usnout, ale pořád jsem myslela na to co se za poslední měsíc stalo.

Ráno jsem si našla nějaké tričko v jeho skříni. Znovu jsem šla domů a pak do školy.

Ve škole  se mi najednou o hodině rozzvonil mobil. Vytáhla jsem ho  a podívala se na displej. Bylo to číslo JJova doktora.

Vyšla jsem na chodbu a zvedla to.

,,Dobrý den, mám výborné zprávy!“ ozval se v telefonu doktor.

,,Jaké?“

,,Pan Hamblett se začíná probouzet!“ V ten moment jsem byla štěstím bez sebe. Vběhla jsem do třídy, popadla věci a utíkala do nemocnice.

V nemocnici už byli i kluci. Jen jsem je pozdravila a utíkala k JJovi. Seděl tam na posteli a koukal si do dlaní. Už jsem tam chtěla jít, ale doktor mě zastavil.

,,Je značně vyvedený z míry a tak na něj prosím netlačte.“

,,Já to zvládnu!“ usmála jsem se na doktora a vešla do místnosti.

,,Ahoj!“ Objala jsem ho a dala mu pusinku na tvář.

,,Ahoj,“ zachroptěl a taky mě objal.

,,Už nikdy tě nepustím!“ pošeptal mi do ucha.

,,Já tebe taky,“ pošeptala jsem mu zpátky.

,,Můžu mít otázku?“ zeptal se mě po chvilce tulení JJ.

,,Povídej.“

,,Jak dlouho jsem byl v komatu?“

,,3 a půl týdne.“

,,To je…“

,,Málem jsi nepřežil! Měl jsi jen 20 % na přežití!“

,,Promiň zlato,“ podíval se na mě svým roztomilým pohledem, který mě hned obměkčil.

Leželi jsme tam spolu asi hodinu a já se ho pořád nemohla nabažit. ¨

,,Příští týden tě pustí domů. Mám se o tebe starat,“ oznámila jsem mu po té hodině.

,,Jo, už se těším. Aspoň budeme spolu.“ V jeho hlase bylo slyšet nadšení.

Okolo deváté večer jsem musela jít domů.

,,Ahoj, tak jak se má JJ?“ zvolal na mě táta hnedka ve dveřích.

,,Super, dneska se probudil a příští týden půjde domů, no a doktor chce aby se o něj někdo staral!“ křikla jsem nazpět a běžela do pokoje.

Bohužel mě v pokoji čekalo překvapení v podobě Jamese. Ležel tam mezi mými plyšáky nahý a prohlížel si něco v mém notebooku.

,,Hej!“ křikla jsem na něj a vytrhla mu ho.

,,Vypadni! To jsou moje hračky!“ Shodila jsem ho dolů z postele a hnedka jsem jí začala převlékat.

,,Tak ty někoho máš?! Gratuluju,“ řekl ironicky. Jeho poznámku jsem ignorovala. Ze skříně jsem si vyndala kufr a narvala jsem tam svoje věci. Jamese nesnáším a chci být raději u kluků. Plyšáky jsem dala do skříně a zamkla ji. Notebook jsem si vzala raději sebou.

V JJově pokoji jsem si dala kufr pod okno a lehla si.

,,Ty tady budeš asi bydlet, ne?“ Do pokoje nakoukl Josh a udělal vtipný výraz. Musela jsem se smát.

Loving you isn't easyKde žijí příběhy. Začni objevovat