Dneska je můj první den na nové škole. Fakt boží. Od té doby co jsme se z Vrchlabí přestěhovali do Londýna kvůli tátově práci se mi život hroutí. Nemám tu nikoho a nikoho tady neznám.
,,Kamo! Pojď nebo jdeš do školy pěšky!" křikl na mě můj táta ze zdola. Rychle jsem si doupravila outfit a seběhla dolů. Cestou jsem si ještě zapletla svoje čokoládově hnědé vlasy do drdolu.
K snídani byly vajíčka, jako pokaždé od smrti mámi. Táta se snaží zapomenout a já asi taky. ,,Děkuji." odpověděla jsem a nabrala si na chleba.
,,Dneska jdeš do nové školy. Odpoledne musíš jít domů sama, budu trošku dýl v práci kvůli obchodnímu jednání." Táta si ke mně přisedl a také se pustil do vajíček. Celou dobu snídaně bylo ticho. Při odchodu jsem si vzala koženou bundu po mámě. Je příjemná a také teplá, rána tady bývají studená a hodně tady i prší.
,,Kamo, nezapomeň si deštník!'' křikl na mě táta z garáže. vzala jsem si svůj deštník s koňmi. Hrozně koně miluju a dokonce jsem dřív i závodně skákala parkur, ale od té doby co mámu srazilo auto jsem přestala.
Cestou do školy v autě hrálo rádio a v něm One Direction. ,,Takový ptákoviny já poslouchat nebudu!" Pronesl můj táta a vypnul rádio. Takže zbytek cesty bylo ticho.
Táta mě vyhodil před školou. Bylo mi celkem trapno. Nikoho jsem tam neznala. Všichni se tam shlukovali ve skupinkách. Z kapsi jsem vyndala mobil a zapla si foťák. Vyfotila jsem si logo mojí nové školy 'School City of London'. Mobil jsem zase hned zastrčila a šla přímo k vchodu.
Ve dveřích jsem se pochopitelně musela hned ztrapnit. Zavadila jsem o nějakého kluka. ,,Hej dávej pozor ty jelito!" křikl na mě. Nechtěla jsem se hned hádat. ,,Pardon." Ten kluk se stejně ani neotočil a šel dál. Svoji novou třídu jsem našla hnedka. Cestou jsem se poptala pár učitelů a ti byli naštěstí milý narozdíl od toho kluka. Sedla jsem si do zadní lavice, vyndala jsem si blok a začala si zase kreslit. Spolu s koni miluju ještě kreslení a hudbu. Za 5 minut jsem nakreslila nějakého muže. Rychle jsem mu dokreslila kabát a šálu.
,,Hej, tady sedávám já!" Zvedla jsem hlavu a nademnou se objevila nějaká holka v růžových šatičkách s kabelkou určitě od Channelu. Rychle jsem se zvedla a přesedla jsem si do poslední prázdný lavice. K mému štěstí byla hned v první řadě. To mi ta vysoká pěkně začíná pomyslela jsem si a znovu si začala kreslit.
-----------------------------------------------------------
Škola byla úplně příšerná. Myslím že tohle budou moje 4 nejhorší roky života. Studuju grafiku kvůli tomu že ráda kreslím. Šla jsem po ulici k nejbližšímu vchodu do podzemky.
,,Pozor!" uslyšela jsem za sebou. Ohlédla jsem se a zamnou se objevil kluk a jel hrozně rychle na kole. Snažila jsem se mu vyhnout a i on mě. Nakonec to strhnul a vyboural se. ,,Omlouvám se!" Rychle jsem k němu přiběhla a pomohla mu na nohy. ,,Nic se neděje, byla to moje chyba." Usmál se na mě. Vzal si kolo a vedl ho. ,,Fakt promiň." Znovu jsem se mu omluvila.
,,To je v poho." Usmál se na mě. ,,Jsem JJ a ty?"
,,Kama." Trošku jsem se styděla, protože mě kluci zrovna vůbec neoslovují. ,,Nevíš kde je tady podzemka?" Využila jsem té příležitosti že je JJ místní.
,,Ty tady asi nejsi dlouho?" Zeptal se mě a dali jsem se do kroku. U dalšího stojanu na ty modrá kola tam to svoje vrátil a vzal si svoji tašku. ,,Kde bydlíš?" zeptal se.
,,Nord raven street 514." Řekla jsem mu svojí adresu a doufala že mě dovede alespoň do podzemky a ukáže mi kde mám vystoupit.
,,Jééé, my s klukama bydlím 513."
Šli jsme spolu na metro a celou dobu si povídali. Zjistila jsem že on má svého koně Harryho a že dřív byl žokej.
Před naším domem jsme se rozloučili. Doma jsem si zase začala kreslit, ale nedalo mi to a musela jsem si ho vygooglit. Do vyhledávače jsem zadala JJ Hamblet. Vyjeli mi hnedka odkazy na Union J. Nejdřív jsem si myslela že je to omyl, ale klikla jsem na obrázky a tam se objevili jeho fotky...
