Story about Hogwarts[HP FF I.]

XXVI.

Ráno jsem se probudila s křečí v břiše.

Rychle jsem vběhla na záchod a vyzvracela vše, co ve mně bylo.

Takhle mi bylo špatně už třetí den.

Přičítala jsem to nervozitě z nového bytu, který jsme se Siriusem koupili a dnes jsme se na něj měli jít podívat.

Nechtěla jsem si připustit, že by to bylo něco jiného.

Vyčerpaně jsem vstala a došla do kuchyně na snídani.

Sirius, James i Lily měli včera dlouho do noci výcvik na bystrozora, takže ještě spali.

Udělala jsem si topinky, ale moc jsem toho nesnědla.

Zatím jsem stála u linky a připravovala pro ně míchaná vajíčka.

,,Ahoj Lily."řekla jsem, když rozespalá zrzka vešla do kuchyně.

Taky mě pozdravila a usadila se ke stolu.

,,Dáš si čaj nebo kafe?"zeptala jsem se jí.

,,Kafe, díky."řekla, když jsem k ní pokládala hrnek s horkou kávou.

Po několika minutách se v kuchyní objevili i Sirius s Jamesem.

Hned jsem si od Siriuse ukradla polibek a postavila před ně kávu.

Děkovně se na mě usmáli.

Začala jsem na talíře nandavat vajíčka a oni se do nich hned hladově pustili.

Sedla jsem si a upila svůj teď už studený čaj.

,,Tak co, jak se těšíte?"zeptal se James s plnou pusou vajíček.

,,Celkem dost, ale jsem taky strašně nervózní."prozradila jsem nahlas své pocity.

Když jsme všichni dojedli, kouzlem jsem začarovala nádobí, aby se umylo.

Nechtěla jsem našim skřítkům přidělávat další práci.

Na sebe jsem si vzala obyčejné černé džíny a džínovou bundu.

Bylo září, ale byla docela zima.

Sešli jsme schody a na chvíli se zastavili před domem.

Podívala jsem se tam a pomyslela jsi, že až ho příště uvidím, už budu mít jiný domov.

Se Siriusem jsme se chytli za ruce a společně se přemístili rovnou před dům.

Jelikož budeme bydlet v kouzelnické vesnici, nemuseli jsme hledat nějakou zapadlou uličku.

Podívala jsem se na dům.

Klíčema, které už jsme včera dostali, jsem odemkla hlavní vchod.

Vyšli jsme do druhého patra, kde náš byt ležel.

Dveře od něj byly tmavo šedé.

Zasunula jsem klíče do zámku a slyšela cvaknutí.

Otevřela jsem a naskytl se mi pohled na malou předsíňku.

Tento byt měl kuchyň, koupelnu, záchod, předsíň, obývací pokoj, ložnici, malou místnost, kde spal domácí skřítek a jestě jeden pokoj, který mohl být pro hosty nebo pro naše dítě, jestli ho někdy budeme mít.

Nějaký vnitřní hlas mi napovídal, že za tak dlouho to zas nebude.

Byl to vcelku moderní byt, byl tak akorát pro nás dva.

Stáli jsme oba v obýváku a obdivovali ho.

Celý byt jsem prošla nejméně třikrát.

Nábytek se mi velice líbil a my jsme si ho mohli nechat.

Předchozí majitel tohoto bytu byl docela rád, že se ho zbavil a vcelku lhostejně nám řekl, že si můžeme vzít, co chceme.

V domě u rodičů už jsme měli naskládané krabice plné našich věcí.

Kouzlem jsem je sem všechny přivolala a se Siriusem jsme je začali všechny vyndavat a zaklízet.

Po asi pěti hodinách jsme měli konečně všechno uklizené a zandané.

Totálně vyčerpaná jsem si lehla na gauč a pustila jsi televizi.

Sice se v kouzelnických rodinách nepoužívala, ale když jsem ji neměla v sirotčinci, tak alespoň teď.

Sirius si přisedl vedle mě a já jsem ani ne za minutu usnula.

..........

Ráno mě jako obvykle probudila bolest břicha.

Už jsem to nemohla vydržet a začla jsem se oblékat.

Po několika minutách jsem byla hotová a mohla jsem vyrazit.

Chtěla jsem jít do nemocnice ke Svatému Mungovi, aby mě tam vyšetřily.

Teď už jsem si nebyla tak jistá, že to bylo jen ze stresu.

Vyšla jsem z domu a přemístila se do další zapadlé uličky.

Když jste kouzelník poznáte jich opravdu hodně.

Vešla jsem do nemocnice a postavila se do řady před recepcí.

Když na mě přišla řada zeptala se mě recepční ,,Co se vám stalo?"

Znělo to, jako by to říkala za svůj život nejmíň milionkrát.

Když jsem se na ní tak podívala, musela jsem uznat, že možné to bylo.

Vypadala dost staře.

,,Potřebovala bych jen vyšetřit.Mám bolesti břicha a často zvracím."snažila jsem se znít mile.

Jen něco zamumlala a podala mi nějaký lístek.

Bylo tam napsáno, že mám jít do ordinace číslo jedenáct.

Odebrala jsem se tam a slušně zaklepala na dveře.

Po vyzvání jsem vstoupila a podala čarodějce lístek.

,,Tak paní Blacková, lehněte si prosím na lůžko."vybídla mě.

Chvíli jsem byla zmatená, protože jsem si ještě plně nezvykla na své nové přijmení.

Lehla jsem si a ona mi začala provádět nějaká diagnostická kouzla.

,,Gratuluji pání Blacková, budete matka."pronesla po chvíli s úsměvem na tváři.

,,Co...cože?"vylétlo ze mě překvapeně.

,,Jste ve třetím týdnu těhotenství."sdělila mi a nijak nebyla vyvedená z míry mým překvapením.

Falešně jsem se usmála a přesunula se ven z ordinace.

Když jsem se dostala do bytu, Sirius už byl pryč.

Byla jsem ráda, protože jsem o tom potřebovala chvíli přemýšlet a nechtěla jsem mu to říkat hned.

Já jsem přece moc mladá na to, abych byla matkou.

Určitě nebudu dobrá matka a to dítě bude trpět.

A co tomu řekne Sirius, co když dítě vůbec nebude chtít a kvůli tomu se semnou rozvede.

Pomalu mě začínala zachvacovat panika.

Nakonec jsem si šla lehnout do vany, abych alespoň na chvíli unikla starostím.

Když jsem vylezla, začala jsem před zrcadlem zkoumat své břicho, ale žádné změny jsem necítila.

Po pár hodinách cvakly v zámku klíče a do obýváku přišel Sirius.

    
                          Vaše Baru💖