Story about Hogwarts[HP FF I.]

XX.

Prázdniny uběhly rychle.

Ani jsme si nebyli nakupovat.Nákupy obstarala mamka.

Hrozně se bála nás tam pustit a upřímně mi to nijak moc nevadilo.

Nechtěla jsem na to místo, kde zemřela Emma.

Pohřeb se už konal.

Byl to pohřeb celé její rodiny.Moc si z toho nepamatuju, protože jsem oči měla pořád zalité slzami.

Celý srpen uběhl v pochmurné náladě.

Přijela k nám Sarah, ale Remus nakonec nepřijel.

Jen týden před smrtí Emmy s ní začal chodit.

Samozřejmě jsme mu psali dopisy, ale nikoho z nás nechtěl vidět.

Mezitím se udály další dva útoky smrtijedů a jeden z nich byl na mudlovskou rodinu.

Jediná pozitivní věc, která se stala, byla, že Jamese a Lily jmenovali primusem a primuskou.

Ráno jsem si dobalovala pislední věci a došla jsem dolů do předsíně.

Všichni už tam byli a jelikož už nám bylo sedmnáct sami jsme se přemístili na nástupiště.

Byl tam i Remus, když jsem ho zahlédla okamžitě jsem se k němu rozběhla a objala ho.

Ostatní to udělali stejně.

Do kupé jsme si sedli stejně jako když jsme odjížděli.

Jediný rozdíl byl, že tam nebyla Emma.

Zkoušeli jsme se normálně bavit, ale nakonec jsme to vzdali a každý se toulal ve svých myšlenkách.

Dojeli jsme na nástupiště a všichni vystoupili.

Našli jsme si volný kočár a dojeli až k hradu.

Sedli jsme si k tak důvěrně známému stolu a čekali na zařazování.

To jsem moc nevnímala, ale když Brumbál vstal, začala jsem pozorně poslouchat.

,,Vítám vás v Bradavicích."začal, ostatní bylo stejné jako každý rok.

,,Jen jestě jedna věc.Všichni nejspíš víte, že dochází k dalším a dalším útokům smrtijedů.Musíte si dávat pozor.Apeluji hlavně na sedmé ročníky, které po vyjití školy už nebudou chránit zdi tohoto hradu."dokončil proslov.

Vyšli jsme schody a octli se v tak známe společenské místnosti.

Když jsme dorazily do pokoje, každá jsme si sedla na svou postel.

Podívala jsem se ne postel Emmy, která byla perfektně ustlaná a nedotčená.

Při tom pohledu se mi chtělo brečet.

V posteli jsem si promítala všechny zážitky.

Všechny její stížnosti na domácí úlohy, přípravy na zkoušky, ranní budíčky, příprava na ples, poslední cesta vlakem domů...

Bylo toho hrozně moc.

Takhle jsem se s ní v duchu rozloučila.

..........

Byl listopad a byla naplánovaná návštěva Prasinek.

Už zase byla nálada skoro jako dřív.

Sice mě ještě občas přepadal smutek, ale už to bylo lepší.

Do Prasinek jsme měli jít celá naše parta společně.

Dohodli jsme se, že v devět sraz před naší společenkou.

V osm jsem se probudila a nachystala se.

Pozdravili jsme se a vyšli cestou do Prasinek.

První jsme zašli k Taškářovy a pak do medového ráje.

Nakonec jsme si sedli ke Třem košťatům.

Všichni jsme si dali máslový ležák a začali jen tak bezstarostně klábosit.

Všechno se událo strašně rychle.

Nějací dva chlápci vstali a začali metat kletby.

Jeden z nich chytil nějakou prvňačku a hrubě jí strčil před sebe a přitom na ní mířil hůlkou.

Ten druhý zatím hůlkou přejížděl po celé místnosti.

,,Nic nedělejte nebo ji zabiju."varoval nás první z nich.

Otočila jsem se a kývla na Lily.

Pomalu jsem dávala ruku dolů ke svojí hůlce.

To stejné učinila i Lily.

Nejdnou ten první vyslal na tu malou kletbu Cruciatus.

O setinu později jsem na něho vyslala omračovací kouzlo.

Všimla jsem si, že i několik dalších lidí se ke mně přidalo a oba smrtijedi leželi omráčení na zemi.

Do hostince se vřítila madam Roosmeta a ještě nějací dospělí, kteří si ihned převzali smrtijedy.

Rychle jsem doběhla k dívce a vzala jí do náruče.

Nic jí nebylo, byla jenom hrozně vystrašená.

Mučící kletba na ní působila jsem asi tři vteřiny, takže neměla ani modřiny.

Šeptala jsem jí uklidňující slova.

,,My tě teď odvedeme na ošetřovnu, aby se na tebe podívala madam Pomfreyová ano?"řekla jsem.

Dívka přikývla a my jsme se vydali směrem k hradu.

Mezitím nám dívka řekla, že se jmenuje Lucy.

Odvedli jsme dívku na ošetřovnu a madam Pomfreyová řekla, že je v pořádku.

Dala jí nějaký uklidňující lektvar a poslala jí do postele.

My ostatní jsme odešli do společenky a tam jsme si sedli do křesel ke krbu.

Nechala jsem Siriuse ať mě obejme kolem ramen.

Všichni jsme z toho byli v šoku.

,,Jak se to mohlo stát?Smrtijedi v Prasinkách?"řekla nevěřícně Sarah.

Už jsme se konečně dostali z toho šoku ze smrti Emmy a teď zase přijde tohle.

,,Ale alespoň se nikomu nic nestalo a je o další dva smrtijedy míň."snažil se na tom najít nějaká pozitiva James.

Jen jsem přikývla a znovu se začala toulat ve svých myšlenkách.

Asi bych bystrozorka nemohla být.

Vidět všechny ty mrtvá těla.

Jako lékouzelnice budu lidem pomáhat a ošetřovat je.

Na bystrozorku jsem asi byla moc měkká.

Byla jsem strašně vyčerpaná.

Dala jsem si horkou sprchu a převlékla se do pyžama.

Večeři jsem úplně vynechala a lehla jsem si do své postele.

Téměř okamžitě jsem se propadla do říše snů.

                        Vaše Bára💘