Na útěku

25. kapitola - Něco ve vzduchu

Dobře jsme se bavili, když Gina přišla celá přešlá, že je unavená. Myslel jsem si spíš, že se chtěla zdejchnout, abychom byli spolu sami, ale s tím, že ji není moc dobře, odešla z baru dřív. Zůstali jsme s ostatními asi do tří a pak jsme se tiše vrátili na kolej. Doug chtěl mít trochu soukromí a tak jsem se rozhodl, zaklepat u Giny, že budu hodný a nechám ji spát, ale aspoň strávím noc u ní.

Nechal jsem chodbu utichnout a tiše zaťukal. Chvíli trvalo než otevřela a tvářila se dost vyděšeně.

,,Co tu děláš?"

,,Doug tam někoho má a já chtěl vědět, jak ti je?" nahlédl jsem škvírou do rozsvíceného pokoje.

,,Je to lepší, ale chci se jen vyspat."

,,A když ti slíbím, že budu hodnej, můžu být s tebou?" zalapala po dechu a bleskem otočila hlavu na vrátnou, která právě odemykala dveře od chodby.

Zatlačil jsem tedy Ginu do dveří a zavřel na námi. Pak jsem stočil pohled k nějakýmu frajerovi, co stál u skříně jen s ručníkem okolo pasu. Srdce se mi prudce rozbušilo a vrhl jsem na Ginu šokovaný výraz.

,,Co to, kurva, má znamenat?" vztáhl jsem ruku a ukázal na něho.

Týpek okamžitě vstal a postavil se vedle Giny.

,,Jsem Harry a díky, že ses postaral o mojí sestru." těkal jsem očima po obou.

,,Sestra? Neříkala jsi, že umřel?"

,,Taky jsem si to myslela." povzdechla si a posadila se ztrápeně na postel.

,,Nejsem žádnej její nabíječ. Jestli chcete nechat o samotě, dám vám prostor."

,,Už nikam nelez nebo tě někdo najde." procedila Gina a Harry sklopil zrak k podlaze.

,,Máš průser nebo co tu děláš?"

,,Někomu dlužím prachy."

,,Drž hubu, Harry." okřikla ho Gina.

,,Říkala jsi, že jemu věřit můžeme."

,,Jo, ale nemusíš to vyprávět na potkání."

,,Kolik dlužíš?" zajímal jsem se a on se zoufale opřel o komodu.

,,U osmdesáti jsem to přestal počítat."

,,No to je dost."

,,Skočím si na cigáro, zatím si tu pokecejte." hodil na sebe oblečení a odešel.

Gina hleděla do podlahy jako by mi něco chtěla říct, ale neměla odvahu.

,,Takže brácha, jo?"

,,Nevěříš mi?" vzhlédla.

,,Proč jsi mi to neřekla?"

,,Nevěděla jsem to."

,,V tom baru jsi to už věděla. Nelži mi."

,,To ano. Myslela jsem, že ráno vypadne a nebude problém."

,,Ani nevíš, jak mi zatrnulo, když jsem tu viděl polonahýho frajera."

,,Já vím, co sis myslel, ale taková nejsem. Mám sice svá tajemství, ale když řeknu, že chci jen tebe, tak to tak je." vstala a pohladila mě po tváři.

,,Taky tě chci. Po tom, co jsi načala, jsem jen chtěl vědět, jestli jsi to myslela vážně."

,,Smrtelně, Ryane. Stalo se mi tohle jednou v životě, ale byla to tenkrát chyba. Jenže dneska vím, že to chyba není. S tebou to je jiný."

,,Zní to pěkně." naklonil jsem se k ní a vlepil pořádný francouzák.

Putoval jsem jí po zádech až k zadečku a ten stiskl. Začala se konečně usmívat a objala mě.

Vzápětí vešel do pokoje Harry a tvářil se klidně.

,,Jo jinak, jsem Ryan." podal jsem mu ruku.

,,Vím, Gina mi o tobě a Dougovi hodně vyprávěla."

,,O únosu ví?" podíval jsem se zpět na Ginu a ona se pousmála.

,,Jo, ví všechno."

,,Ale ještě mi Gina nějak neřekla, co máte vy dva mezi sebou." těkal očima z jednoho na druhého.

,,Vím, co si myslíš, Harry. Je to tak a je to šílený." povzdechla si Gina.

,,No tak to hodně štěstí." začal se Harry usmívat.

Pořád jsem si připadal, jako by ve vzduchu něco bylo, ale já netušil co. Prostě něco, co nevím a měl bych to vědět.