Na útěku

2. kapitola (Gina) - Rukojmí

,,A podívejme se, kdo je tady?" zakřenil se Thierry na mého bratra ve francouzských dveřích, zatímco jsme si užívali koktejl u bazénu.

,,Proč jsi mě sem nechal zavolat?" ozval se můj bratr nabroušeně a otočil se na dvě gorily za ním.

,,Myslím, že jsme si úplně nerozuměli, Harry. Kam se zatoulaly moje prachy?" posadil se Thierry na lehátko obkročmo a sundal si vztekle brýle.

Harry se nervózně podíval po mně a polkl na sucho.

,,Svoje prachy dostaneš. Jen potřebuju víc času."

,,Tuhle pohádku od tebe poslouchám dokola. Už mě to nebaví."

Thierry se postavil a popošel až k němu.

,,Dobře. Máš čas do zítra." ušklíbl se na Harryho.

Harry odtud upaloval, co mu nohy stačily a já vystřelila za ním.

,,Kde mám, kurva, sehnat tolik peněz?" opřel se zoufale o kapotu auta.

,,Když sis je od něho půjčil, tak cos čekal? Diskotéku?"

,,Myslel jsem si, že mu to dám na části."

,,Hmm, jenže jsi asi poslední rok a půl zapomněl platit. Udělat si z Thierryho Fletchera nepřítele se ti fakt povedlo."

Posadila jsem se vedle něho do auta a naštvaně vrtěla hlavou.

,,No tak jsem idiot, no. Ještě ty se do mě pusť."

,,A mám ti za to dát medajli? Zajímalo by mě, kde ty prachy vezmeš?"

,,Nemám kde. Musím zdrhnout z města."

,,Co George? Vždycky ti půjčoval."

,,Jo padesát nebo sto babek, ale ne šedesát táců."

Už mi to vůbec nepřemýšlelo. Únava se mnou za celý týden tak zamávala, že jsem začínala mít i halucinace. Spát za celý týden deset hodin bylo vážně nepředstavitelné. Můj bratr byl naprostý šílenec. Ani přesčasy v baru nepomohly, aby mohl splatit svůj dluh. Měla jsem chuť mu nafackovat.

Snažila jsem se u Thierryho přimlouvat, aby pro něho, jako mého bratra, měl pochopení. Byl to mocný člověk a v New Yorku měl jméno. 

,,Brzy ráno vstaneme a vypadneme odtud. Vyjedeme tvým autem a změníme ho na výpadovce u staré továrny za jiné. Tady jsou klíčky, dej si je do kabelky."

,,Jsi vážně idiot, Harry. Zase utíkáme? Už mě to nebaví. Dokola nás dostáváš do nějakého průseru." dala jsem si ruce v bok.

,,Gino, slibuju, že jak přiletíme do Toronta, tak budu pracovat jako ostatní a začneme nový život bez průserů."

,,Kéž bys měl pravdu." povzdechla jsem si.

Netuším, jak dlouho jsem spala, ale Harry se mnou začal prudce cloumat.

,,Jsou tady." otevřel šuplík a vyndal z něj pistoli.

,,To snad nebude nutný." zamračila jsem se na něho a oblékla si ve spěchu džíny.

S nádechem vyšel ze dveří a narazil na párek Thierryho mužů v předsíni.

,,Tak kde máme prachy? Říkal jsi, že dneska je vrátíš." zaslechla jsem cizí hlas.

Popadla jsem kabelku a prošla chodbou ke koupelně, abych se dostala nepozorovaně blíž k východu. Harry se s nimi hlasitě hádal, že jsem ani nerozuměla, co říkali. Když se však ozval výstřel, někdo padl k zemi a ze dveří vyběhl můj bratr, aby zdrhnul. Popadl mě za ruku a utíkali jsme ze dveří společně. Srdce jsem měla až v krku. Co to ten pitomec zase provedl?

Schody jsme brali po třech, když se za námi ozývaly další rány. Nevím, kolik jich padlo, ale jedna z nich zasáhla Harryho břicho. Nemohla jsem vůbec dýchat, když na mě zíral a chroptěl. Z boku mu tekla spousta krve, když padal k zemi. Ohlédla jsem se po tom bastardovi za mnou, když vyšla další rána a těsně mě minula. Se slzami v očích jsem se dala na útěk, protože Harrymu bych beztak nepomohla.

Střelci nejspíš došly náboje, protože přestal. Dostala jsem tím pádem náskok, při běhu ze sebe strhla zakrvácený svetřík a běžela dál k ulici. Neměla jsem klíčky od svého auta, a tak mi nezbývalo než se někam zdekovat. Nohy mě bezmyšlenkovitě donesly až  do útrob místní banky. Celá udýchaná jsem se posadila nenápadně mezi ostatní a snažila se uklidnit.

Celé tělo se mi třáslo strachy. Aniž bych měla ponětí o čase, kterak dlouho jsem tam seděla, upoutal moji pozornost křik ode dveří. Vtrhli dovnitř tři maskovaní muži a já už si lehala na podlahu stejně jako ostatní. Pomalu jsem se loučila se životem, když mi došlo že ti tři se nezajímali o mě, ale o prachy. Vážně to byli lupiči a tohle byla blbá náhoda.

Dostali prachy do tašky a pomalu se dali k odchodu, když se ze zadních dveří objevila ochranka. Kus ode mě stál jeden z těch maskovaných chlápků a rozhlížel se okolo sebe. Zastavil u mě a vzal mě za nadloktí, aby mě zvedl.

,,Odhoďte ty bouchačky nebo ji odprásknu."

Větší smůlu jsem mít nemohla. Chvíli nazpět mi odpráskli před očima vlastního bráchu a teď si mě ještě vezme jako rukojmí nějaká banda grázlů. Když mě však nacpali do auta a dali se na zběsilý útěk, našla jsem na tom hned několik kladů. Měli bouchačky, měli prachy a měli mě. Mohli mě dostat za město a já bych mohla beze stopy zmizet.

Z mého uvažování mě dostal černý Jaguar za námi. Bylo mi jasné, že se jednalo o Thierryho muže. Ani jsem nepípla, dokud nám neteklo do bot. Byli to snad amatéři, protože si s nimi neuměli vůbec poradit. Když konečně vystřelil na moji radu a Jaguar zmizel daleko za námi, mohla jsem si trošku oddychnout.

Zatímco se dohadovali, kdo to byl, já měla jasno, ale zatajila to. Potřebovala jsem jejich ochranu.

Dostali jsme se za město, když se nám někdo začal opět lepit na prdel. Stmívalo se a jejich dálková světla svítila jako zběsilá.

,,Zase oni. Do hajzlu!" mlátil řidič vzteky do volantu.

Když nás začali předjíždět, namířili pistoli a jednou střelou oddělali spolujezdce. Všichni začali vřískat a panikařit. Řidič trhl volantem a napral to do nich bokem. SUVéčko sjelo z dálnice do tmy, zatímco náš řidič se pracně snažil ukočírovat řízení, abychom to nerozmlátili o svodidla.

,,Kurva! Dextere!" lomcoval s mrtvým chlápek vedle mě.

,,Musíme do nemocnice." panikařil řidič.

,,Tomu už nepomůžeme. Našili mu to do hlavy."

,,Co budeme dělat? Příště nás rozsekají."

,,Mám tady u starý továrny auto." promluvila jsem na ně a oba ztichli, aby vstřebali, co jsem právě řekla.

,,Kecáš. Drž klapačku!" utišil mě řidič.

,,Co teda budeme dělat?"

Sáhla jsem do kabelky a vytáhla klíčky.

,,Máte jiný nápad?" zamávala jsem jimi před obličejem chlápka vedle mě.

,,Máme jiný nápad?" zakřičel řidiči do ucha.

,,Kam mám teda jet?"

,,Sjeď ke staré továrně. U zadního plotu je starší stříbrné BMW."

,,Jestli lžeš, tak ti prostřelím mozek, svině." vyhrožoval mi řidič.

,,Proč ses rozhodla nám pomáhat?" naklonil se ke mně muž vedle.

,,Protože chci ještě žít."