SCORBUS a Recept na Sex na pláži

6. KAPITOLA

Albus neklidně přešlapoval před Scorpiusovým domem. Celé jeho vnitřnosti se chvěly nervozitou a očekáváním. V levé ruce křečovitě svíral papírový sáček s pomeranči a očima hypnotizoval ukazováček své pravé ruky – nehybně zapíchnutý do vzduchu jen několik milimetrů od Scorpiusova domovního zvonku. Sám se sebou sváděl vnitřní boj, zda má zazvonit nebo se otočit na patě a odkráčet pryč.

Zde, na prahu Scorpiusova domu, si uvědomil, jak byl jeho nápad pošetilý. Ukázat se u Scorpiuse po několika týdnech naprostého mlčení, o víkendu a bez ohlášení, bylo více než riskantní. Jednou z možností bylo, že Malfoyovi nebudou doma. Ovšem taky zde byla šance, že zazvoní a místo Scorpiuse přijde otevřít jeho otec. Při té představě Albuse polilo horko. Seber se, pomyslel si. Aby si dodal odvahy, několikrát povyskočil a zatřásl pažemi a bez dalšího přemýšlení stiskl zlaté tlačítko vedle Malfoyovic jména.

Žaludek se mu bolestivě stáhl.

Dům i jeho okolí se zdálo nehybné. S každým výdechem Albus v duchu odpočítával.

10... 11... 12... 13... 14...

Z pečlivě upraveného živého plotu vylezla kočka, posadila se na cihlovou zídku a zaujatě si Albuse prohlížela.

30... 31... 32... 33... 34...

Kočka zaškubala několikrát podrážděně ocasem, seskočila ze zídky a odběhla postranní uličkou mezi platanovou alej.

50... 51... 52... 53... 54...

Albus pomalu ztrácel nervy. Odtrhl oči od místa, kde zmizela kočka a podíval se zpět k hlavnímu vchodu. Dům Malfoyových mu připadal trochu zastrašující. Klasické cihlové průčelí rozbíjely bílé okenní rámy a masivní dřevěné dveře chráněné zdobnou zlatou mříží.

80... 81... 82... 83...

Najednou se dveře pohnuly a škvírou mezi nimi vykoukla do předzahrádky Scorpiusova blonďatá hlava.

Albusův žaludek udělal salto.

V brance se ozvalo cvaknutí, Scorpius otevřel dveře dokořán a zůstal stát na prahu. Albus zaváhal, nejraději by se dal na útěk, pokud by neměl nohy úplně zdřevěnělé. Nezbývalo mu nic jiného než sebrat veškerou svou odvahu a zabrat za kliku. Po několika schodech vystoupal k hlavním dveřím a ocitl se tváří tvář Scorpiusovi. Albus z jeho výrazu nedokázal nic vyčíst.

„Přinesl jsem pomeranče," vylétlo z jeho úst, místo úsměvu se nejistě zašklebil a pozvedl sáček s ovocem přímo před Scorpiusův obličej.

V ten okamžik přelétlo přes Scorpiusovu tvář snad tisíc emocí v jediné nanosekundě. Překvapení, zloba, křivda, bolest, porozumění, naděje, radost a... touha.

Scorpius vytrhl Albusovi pomeranče z ruky a odhodil je na botník. Jednu ruku obtočil kolem Albusova pasu, druhou zabořil do jeho vlasů na temeni hlavy a přitáhl ho k sobě. Své rty přimáčkl na Albusovy – nedbale a naléhavě. Albus nikdy nezažil nic podobného. Vzrušení a nepopsatelný pocit svobody a správnosti vybuchly v jeho nitru a jako žhavá láva spálily veškeré Albusovy pochybnosti. Jeho ruce vystřelily ke Scorpiusovým zádům, a jako by mu šlo o život, sevřel jemný materiál Scorpiusova trika a pevně se jej držel rukama zaťatýma v pěst. Jejich rty klouzaly ve vášnivém polibku.

Scorpius stáhnul Albusovi z hlavy čepici a zahodil ji do křesla stojícího v zádveří. Aniž by přerušil jejich frenetický pohyb rtů, přesunul své ruce na Albusovu hruď a rozepnul mu bundu. Albus ji sklepal z ramenou na zem, rty stále přisáté ke Scorpiusovi. Další přišla na řadu šála – pro krátkém zápolení úspěšně odhozená a okamžitě zapomenutá. V nepřerušeném spojení úst a s rukama neustále prozkoumávající každý nově objevený kousku kůže doklopýtali vstupní halou, po schodech, do Scorpiusova pokoje. Respektive Albus si uvědomil, že se octli ve Scorpiusově ložnici až v okamžiku, kdy ho Scorpius povalil s hlasitým ducnutím na postel. Scorpius uchopil lem svého trička a svlékl si ho. Obkročmo se vyhoupl na Albuse a rukama zajel pod jeho lopatky. Albus se nadzvedl a Scorpius mu přetáhl mikinu i triko přes hlavu a odhodil je na kupící se hromádku oblečení na zemi.