Poslední ročník na střední je pro Albuse Pottera utrpením. Mohou za to pravidelné páteční party, kde se od něj očekává socializace s lidmi, s kterými má jen pramálo společného. Když se na jednom večírku seznámí se Scorpiusem Malfoyem, začne chápat...
Pátek. Poslední studijní den v týdnu přiváděl Albusovi stavy úzkosti. Chodby se zdály o přestávkách plnější, studenti hlučnější a všichni z maturitního ročníku se zajímali o jediné – kde se bude konat dnešní večírek. Koho rodiče odjeli z města, kdo má narozeniny nebo komu se podařilo zkonfiskovat klíče od rodinné chaty? Všechen ten mumraj svíral Albusovi žaludek. A navíc se zdálo, že v poslední všední den jako by neplatila běžná pravidla, v pátek odpoledne prostě nebylo možné se vyhnout nezávazné konverzaci s lidmi, které Albus vůbec neznal a neměl sebemenší zájem na tom, aby ho zastavovali po cestě do třídy, nebo když se chtěl v klidu vychcat. A to jen proto, že byl Potter a každý věděl, že jeho starší brácha James, který byl ještě před dvěma lety také studentem na Norwoodu, pořádá s kamarády ty nejlepší party na kolejích. A dostat pozvánku na takovou univerzitní akci bylo pro spoustu Albusových spolužáků událostí týdne.
Proto se Albus snažil jako každý týden proplout pátkem s nasazenou kapucí a sluchátky v uších. Ale před vlastní rodinou ho nemohla ochránit ani ta nejsilnější bariéra.
„Nazdar Albusi," přitočila se k němu sestřenka Rose u skříněk. „Jdeš dneska s Jamesem na kolejní party?"
Albus si vytáhnul neochotně jedno sluchátko z ucha: „Hmm?"
Rose se sladce usmála, pohodila svými kudrnatými vlasy a znovu zopakovala otázku – jako kdyby Albus předem nevěděl, o co jí jde.
„Nevím, zatím jsem o tom nepřemýšlel ..." protočil Albus oči v sloup.
„Albí, musíš mě vzít s sebou," zaúpěla Rose, „já už pozvala Scorpiuse – mého přítele, víš?" Slovo přítel zdůraznila povýšeným tónem.
Albus znovu obrátil oči vzhůru, nesnášel, když mu někdo zdrobňoval jméno a Rose to moc dobře věděla. „Oh, neříkej Rose, tvůj kluk se jmenuje Scorpius? To mi muselo uniknout při tom, jak o něm už dva měsíce bez přestání vykládáš," prohlásil ironicky Albus. „Asi jsi mu neměla slibovat party, na kterou sama nejsi pozvaná, ne?" zapíchl Albus do Rose svůj signifikantní pohled říkající – proč se s tebou vůbec musím bavit, raději bych si podřezal žíly.
„No tak, Albusi, nebuď labuť," švitořila Rose, „víš, že když napíšeš Jamesovi, že mě vezmeš s sebou, neřekne ti ne. O nic nejde, jedna blbá zpráva a máš mě z krku. Přísahám!"
„Ok," zasupěl Albus, „ale dělám to jen proto, že bys mi jinak nedala pokoj."
Rose povyskočila a líbla Albuse na tvář. „Já věděla, že mě v tom nenecháš, dík moc, máš to u mě!" vykřikla a odběhla už téměř vyprázdněnou chodbou do své učebny.
Albus vytáhnul ze zadní kapsy u kalhot telefon a rychle napsal do Messengeru:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Albus nechápal, co ho to popadlo, vyhovět Rose. Asi jako jediný student na Norwoodu a možná i jediný student v celém Londýně a pravděpodobně i na celém světě si přál, aby páteční vyučování nikdy neskončilo. Jamesovy party upřímně nenáviděl, obsahovaly totiž vše, co nemohl vystát – bezduché tlachání cizích lidí, pivo a bratrův dementní playlist. Doufal, že pokud se doma zdrží dostatečně dlouho, James ani Rose si nevšimnou, že nedorazil. Geniální plán mu překazilo pípnutí příchozí zprávy od Jamese: „Když už jdeš pozdě, vyzvedni dole na rohu pizzu, objednávka na Pottera, je to zaplacené."
