Naruto - dlouhá cesta

4.

O další měsíc později

Zrovna jsem dnes otevřel svůj stánek. A musím uznat, že se stal docela oblíbený. Ninjové sem chodí po misích, aby se pořádně najedli. Také sem chodí Katsumi i její bratr. A Denki se i snaží být milý. Nyní jsem si i uvědomil, že mě to vlastně baví, starat se o stánek.

Zrovna mi přišli mí častí zákazníci a to dva ninjové. Podle jejich vzhledu hádám, že jsou po náročné misi. Oba si sedli na židle a čekali, až k nim přijdu.

"Co si dáte?" Zeptal jsem se jich. Není snad ani možný, jak jsem si tuhle práci oblíbil. Ale je to stále divné.

"Dva rameny, prosím." Řekl jeden z nich. Já se tedy hned přesunul už k nachystanému stolu a začal připravovat dvě misky s ramenem. Za chvíli jsem je měl hotové, tak jsem je položil před muže. Protože jsem potom neměl, co dělat, začal jsem poslouchat jejich rozhovor.

"Slyšel jsi už o tom zachránci listové vesnice?" Začal rozhovor jeden z nich. U slova zachránce jsem hned zbystřil.

"Jo, prý porazil Peina, ale měsíc potom utekl z vesnice." Potvrdil mu druhý. U toho oba jedli ramen. U téhle věty jsem zároveň trochu posmutněl. Už jsou to dva měsíce, co jsem mimo svou vesnici.

"Stýská se ti? Možná bychom se měli vrátit." Řekl škodolibě hluboký hlas démona uvnitř mě. Hned na to jsem se objevil v obří místnosti přímo před velkou klecí.

"Ne, jsem tady spokojený." Řekl jsem mu rozhodně. To by ale nebyl Kyuubi, kdyby s rozhovorem nepokračoval.

"To si jen namlouváš Naruto. Ve skutečnosti bys chtěl zpátky domů." Řekl Kyuubi. Jeho slova mě však zarazily. Ale asi měl pravdu. Ve vesnici to je rozhodně lepší, než tady, ale je to pro dobro všech.

"Naruto!" Uslyšel jsem pisklavý hlas, který mě hned vrátil do reality. Kyuubiho jsem nadále ignoroval a věnoval se Katsumi, která mi hned skočila kolem krku.

"Ahoj Katsumi." Pozdravil jsem ji nazpátek a obejmul. Ona mě trochu zmáčkla, ale pak se ode mě odtáhla. Hned na to mi věnovala svůj radostný úsměv.

"Hmm. Katsumi?" Řekl zase škodolibě démon uvnitř mě. Já se ho snažil ignorovat, ale to by nebyl Kyuubi.

"Katsumi, Katsumi, Katsumi. Ani nevíš, s kým máš tu čest." Řekl naposledy démon, než šel zase spát. A já byl za to neskutečně rád. Od té doby, co jsme se víc sblížili, je stále otravnější. Teď jsem se ale naplno mohl věnovat Katsumi.

"Tak co Naruto, kdy končíš v práci?" Zeptala se natěšeně Katsumi. Nechápal jsem, kam s tím směřuje. Ale i tak jsem jí to klidně řekl.

"V osm stánek zavírám, potom si dám večeři a jdu domů. Proč se ptáš?" Zeptal jsem se. Já vím, dementnější otázku jsem položit nemohl, ale stejně. Pořád se mě na něco ptá. Naštěstí ne na moji minulost.

"A můžu po osmé přijít? Můžeme se navečeřit spolu a pak se jít projít." Navrhla. Rád bych to odmítl, ale to se prostě nedá. Jakmile jsem uviděl ty jiskry v jejích očích, nemohl jsem odolat.

"Jasně, proč ne." Řekl jsem s úsměvem. Katsumi mě hned potom objala ještě jednou. Nechápal jsem, proč se z toho tak raduje. Vždyť to bude normální večeře a potom tedy jak říkala procházka.

"Super, tak v osm tady. Už se těším. Zatím Naruto." Pozdravila mě a už utíkala pryč směrem do neznáma. Já ji jen nechápavě sledoval.

"Oh. Náš hrdina Naruto má rande." Řekl posměšně Kyuubi. V mé mysli jsem se k němu hned otočil čelem. Co to povídá? Jaké rande?

"Jaké rande? Nešel jsi už náhodou spát?" Zeptal jsem se ho. Kyuubi se hned potom začal hlasitě smát. To to je až tak vtipné?

"Domluvil sis rande a ani o tom nevíš?" Zeptal se Kyuubi a po té se začal smát ještě hlasitěji. Já na něj v tu chvíli hodil pouze vražedný pohled.

"O čem to mluvíš. Přece to není žádné rande." Řekl jsem přísně a vrátil se do reality. Hned jsem se otočil na muže, kteří se na mě nějak zvláštně dívali. U toho se ještě chichotali, fakt super.

"Budete platit?" Zeptal jsem se jich. Oni toho potom hned nechali. Po chvíli zaplatili a odešli, takže jsem byl ve stánku sám.

"Ale copak Naruto. Přece se jen bavili o lásce mladých." Řekl opět výsměšně Kyuubi uvnitř mě. Jeho to zajímá? Že bych neznal jeho druhou stranu.

"A odkdy tě toto téma zajímá?" Zeptal jsem se ho tentokrát výsměšně já. Kyuubi se v tu chvíli trochu pozastavil.

"Od té doby, co se náš Naruto zamiloval, nebo aspoň má nápadnici." Řekl zase výsměšně Kyuubi. Já ho fakt nechápu. Ještě, že se baví. Co ale musím přiznat, že se na večer moc netěším.

"Ale notak. Ty nevíš, jaké to je být pořád v kleci. Musím se trochu bavit." Řekl naposledy Kyuubi. Potom už šel opravdu spát. Já si tedy konečně mohl oddechnout.