Proud Grindelwald

Kapitola 21

5:00

Ráno bylo jako každé jiné. Skotské počasí nezklamalo ani tentokrát a po celém státě dnes pršelo. Studené kapky stékaly i po jednom z mnoha oken bradavického hradu. Toto okno ale na rozdíl od ostatních nevedlo do učebny, či obyčejného pokoje, ale do jedné z mnoha utajených komnat této stavby, jež byla ostatními studenty považována za legendu. A právě v této komnatě, na velké posteli, spali dva mladí lidé, hluboce zamilováni. Lépe řečeno, spal jen jeden. Dívka, zamotaná do tenké přikrývky pravidelně oddechovala a naprosto ignorovala okolní svět.

Na druhou stranu chlapec ani nezamhouřil oka. Nevadilo mu, že pro něj nebyla žádná deka, nespustil totiž celou noc z dívky oči. Fascinovalo ho na ní všechno. Miloval její dlouhé platinové vlasy, její modré oči ve kterých se topil pokaždé, když se do nich podíval. Miloval její tělo. Možná ostatním nepřišlo dokonalé, on ale žádné jiné nechtěl. Miloval její smysl pro humor a její smích, vždy když ji dokázal rozesmát. Miloval na ní vše a miloval ji celou.

Bál se jí byť jenom dotknout. Její kůže byla jako z mramoru. Skoro to vypadalo, že by mohla pod sebemenším tlakem prasknout. Jeho touha však byla silnější. Po desítkách minut, po váhavém natahování prstů a rychlých ucuknutích, se konečně zase po dlouhých hodinách dotkl její pokožky.

Cítil teplo, co z ní vycházelo, její pravidelné nádechy, jemné chloupky na jejích zádech. Co ale také cítil bylo, že její kůže nebyla úplně bezchybná. Konečky svých prstů cítil lehké nedokonalosti. Poslepu sáhl do kapsy kalhot, které si již stihl natáhnout, vytáhl hůlku a lehce s ní švihl. Její konec se rozsvítil tlumeným světlem a on si konečně mohl pořádně prohlédnout, co hyzdilo její záda.

Pravda mu vyrazila dech.

Její pokožka byla pokryta desítkami jizev různých velikostí a délek. Jedno však měly společné. Byly až nepřirozeně rovné a čisté. To se jí žádnou náhodou stát nemohlo. Vypadaly skoro jako od…
Tom hlasitě polkl. Ne, to nebylo možné. NEMOHLO to být možné.

Rychle zkontroloval ostatní odhalené části jejího těla. Jizvy byly všude. Tuhla mu z toho krev v žilách. Blackovi očividně nebyli ta perfektní rodina, jak všude prezentovali. Pro takovéhle jizvy musela Akie nevídaně trpět. Celé ty roky a ani jednou si mu nepostěžovala.

Konečně ale odhalil důvod, proč nechtěla jezdit domů. Proč nikdy nenapsala adoptivním rodičům jediný dopis a s Walburgou se nabavily, i když byly téměř jako sestry. Proč nikdy nevyprávěla žádné zážitky z prázdnin…žádné totiž nebyly. Vždy si myslel, že je její život dokonalý. Na každý ples drahé nové šaty, nové učebnice, nic jí nikdy po materiální stránce nechybělo. Jak moc se mýlil.

Vzedmul se v něm vztek. Byl naštvaný na všechny, kdo kdy ublížili jeho milované. Na všechny, kvůli kterým probrečela celé noci. Nejvíc byl ale naštvaný sám na sebe. Měl chuť nakráčet si to k Walburze do pokoje a udělat ji něco opravdu nepěkného.

Ovládl se však. Nemohl Akie opustit. Ve spánku byla tak zranitelná. Její tvrdá maska opadla a konečně vypadala na svůj věk. Mladá a svěží, připravená na všechny překvapení života a s chutí se s nimi poprat. Stále svítící hůlkou posvítil na její obličej a snažil se vtisknout si do paměti každý detail.

Světlo ale asi bylo příliš silné a její oční víčka se zachvěla. Tom se lekl a hůlku rychle schoval. Akie otevřela oči a zamžourala do tmy.

„Tome,“ řekla, „Tome jsi to ty?“ Opřela se o lokty a ve tmě vyhledávala stále body.

„Jsem tady, nemáš se čeho bát,“ zašeptal.

„Bát?“ nechápala. „Měla bych se snad něčeho bát? Děje se něco?“ únava ale byla silnější než zvědavost a ona sebou plácla zpátky do polštáře. On zaváhal. Dělo se toho příliš mnoho, ale to nemohl říct. Nedokázal jí přiznat, že zjistil její tajemství. Proto jen zašeptal do tmy, že je vše v pořádku.

Akie něco zamumlala, ale spánek mu ji zase přebral. Otočila se na bok a objala Toma kolem hrudi. Ve vteřině se její dech zklidnil a ona se nechala unášet na křídlech spánku.


9:00

Když se ráno vzbudil, jediná osoba na které mu záleželo byla pryč. Její strana postele byla již studená a pokrývka se válela na zemi. V pokoji nebyla ani stopa po její přítomnosti. Proklínal se, že nakonec usnul a tím dovolil její odchod.

Nechala ho zde protože si uvědomila že včerejšek byl chyba? Znali se už pěknou řádku let, ale on i přesto neměl nejmenší ponětí co se jí honí v hlavě.

Tiše se oblékl a skoro po špičkách se dostal do svého pokoje. Cestou potkal jen Oriona Blacka. Nafrněného bratrance Akie. Nikdy se neměli příliš v lásce.

Orion se na Toma vítězoslavně usmál. O co mu pro Krista jde? Pomyslel si Tom.

Když se konečně dostal do pokoje, nijak se mu neulevilo. Jeho pokoj byl studený a tichý. Jediné zvuky protínající ticho bylo tiché vydechování jeho spolubydlících. Jak by ne, všichni dospávali po včerejším večírku. Tom sebou hodil na postel a s myšlenkami na ni znovu usnul.