Nejistá budoucnost (Cherick) CZ

Nejistá budoucnost 5

Další den ráno (Opět Ericovo vidění)

Probouzel jsem se s příšernou bolestí hlavy. Celý jsem byl prochladlý a promokly stále svázán na zemi. Bože, jak dlouho jsem byl mimo? „Vstávejte Magneto. Je čas vám ukázat váš nový tým." Zamračil jsem se na toho hnusáka před sebou a odmítavě otočil hlavou. „Už jsem řekl, že s bandou necivilizovaných idiotů nepracuji." Moje vzpouzení mi ale bylo k ničemu. Prostě mě ten mizera jen vytáhl na nohy a silou mě tlačil do tábora. Prošli jsme centrem a mířili pořád dál. Co chce sakra dělat, odstřelit mě v lese?! Když už jsme byli hodně daleko, rozvázal mi pouta. „Co to sakra děl-„ Člověk přede mou nabyl modré barvy a zformoval se do menší dívky. Mystic. Pískla na dva prsty a ze stromu dolů seskočil jakýsi noční ďáblík. „Chyť se!" Jen co jsem se dotkl obou dvou, už jsem nestál v lese, nýbrž na louce u nějakého jezera. Kousek za mnou se s hlasitým hučením připravoval letoun k odletu. Štěstím, že zase všechny vidím, jsem se málem rozbrečel. Jen co jsem nastoupil, už jsem byl uvězněn v objetí několika silných i slabších paží. Cítil jsem se jinak, než kdysi. Teď jsem měl velmi dobré přátele, snad se dá říct, že i rodinu. „Děkuji, tak strašně moc vám děkuji. Jak jen jste to věděli?" „Charles ti ve škole všechno vysvětlí." Vděčně jsem objal všechny v letounu počínaje Jean a Storm, než jsme se vznesli do vzduchu.

Po příletu jsem ještě všem několikrát poděkoval, nežjsem se odebral do svých provizorních pokojů, jelikož jsem Charlese nikdeneviděl a potřeboval jsem se vážně umýt a zalézt do teplé postele. „Charlesi?Jsi tady?" Vešel jsem do temného pokoje. Bylo tady naprosté ticho, jakov hrobě. Udělal jsem pár opatrných kroků do místnosti, než se za mnouzprudka zabouchly dveře a dvě paže si mě shodily do měkkého silného obětí. Objal jsem ho nazpět. Přitáhl si mě ještě blíž a jámohl cítit, jak mi za krkem znovu promoká právě uschlé oblečení. „Šššššš. Už jeto dobré. Už jsem zpátky." „Tys, říkal jsi.........říkals, že se hned vrátíš. Měljsem strašný strach." Stíral jsem horké slzy a snažil se to klubko nervůutěšit. „Strašně se omlouvám. Mrzí mě to. Přepadli mě. Měl jsem si dávat pozor.Sliboval jsem ti to. Moc mě to mrzí." Teplé tělo se ode mě odtáhlo a já se mohlponořit do hlouhky tekutých pomněnkových tůní. „Proč jsi byl vůbec tak daleko?Co jsi dělal skoro 400 Km od mojí školy?" „Musel jsem se o něčem přesvědčit."„O čem?!" „Na tom už nesejde." Přerušil jsem další kopu nevyřčených otázekdlouhým procítěným polibkem. „Důležité je jen to, že už nikdy nechci odejít.Chci tady zůstat už navěky........s tebou. Jen a jen s tebou." Spojil jsemnaše rty v jedna a započal dlouhýpolibek. Něžně jsem se otíral svými rty o ty jeho a unášel se pocitem bezpečí adoufejme že i lásky. Dovolil jsem Charlesovi, ať polibek prohloubí a po chvílijsem započal menší bitvu, kterou jsem samo sebou díky zkušenostem i vyhrál.Kvůli nedostatku vzduchu jsme se nakonec odtáhli a zapřeli se o sebe čely.„Ericu, prosím zůstaň. Nechci tě ztratit. Nedokážu si představit, že bych otebe přišel." „Slibuji." Seděli jsme v příjemném obětí dlouhou dobu, nežjsem přeci jen musel slézt. „Mohl bych se teď jít umýt? Je mi celkem zima."Charles se poplašeně pustil mého pasu a zpřístupnil mi cestu k odchodu.„Jasně promiň. Musíš se už cítit strašně." Vděčně jsem se na něj usmál a vlepilmu ještě pusu na tvář, než jsem za sebou zavřel dveře koupelny. Svršky jsemhodil do koše na rádlo a pustil horkou vodu. Nechal jsem se omývat a laskatkapkami. Po té prochladlé noci v bezvědomí to bylo něco úžasného. Po asidvaceti minutách pouhého stání v horké spršce jsem se rozhodl vylézt ze sprchy.Když jsem hledal své věci, došlo mi, že u sebe nemám nic čistého. A sakra! Jens ručníkem kolem pasu jsem tedy nakoukl do vedlejší místnosti. Charlesseděl v mírném světle u svého stolu a hrál si se sklenkou od Whiskey.„Zlato? Promiň, ale nepůjčil bys mi něco na sebe? Já mám jaksi všechno namaděru." Charles se na mě otočil a málem tu poloprázdnou sklenku pustil na zem.„J-jo, něco bude tady ve skříni." Došel jsem tedy ke skříni za neustáléhorentgenového pohledu svého přítele. Jen co jsem ji otevřel, mi došlo, že tobude ještě hodně vtipné. Charles totiž nedosáhne do vysokých polic, proto mávše až úplně u země. Jak to teď udělat, abych se nemusel ohnout? Chytře jsemnohou nabral jedny kalhoty a vykopl si je do rukou. Byl by to geniální plán,kdybych nechytil balanc a nespadl s rachotem na zem. „Au! Řeknu ti, že taskříň je za trest." Charles nasucho polkl a dojel ke mně. Pomohl mi na nohy apodal mi hromádku oblečení. Vděčně jsem si ji od něj přebral a sedl si napostel. „Budeš mě pozorovat, jak se oblíkám?" „Rád bych." Charles byl rudý jakorajče a otočil se k odchodu. „Promiň, už jdu." V hlavě se mi zrodilanaprosto šílené myšlenka. Ani nevím, proč jsem to vlastně udělal, ale vypustiljsem z pusy tu osudnou větu. „Tak se koukej." Zaraženého a zkoumavéhopohledu holohlavého jsem si nevšímal a začal se převlíkat. Spodní prádlo,kalhoty a nakonec košili. Dopnul jsem si knoflíčky a zadíval se z okna.Bylo tady tak strašně hezky. Rád bych šel ven na sluníčko, ale dne dozajistaještě zůstanu vevnitř. Chci zahnat počínající rýmu, v mém věku už by mohlabýt nebezpečná. Byl jsem tam tak deset minut a užíval si výhledu, pak jsem selehce vylekal pod dotykem mého hostitele. Dvě silné paže se mi omotaly kolempasu a vysoké tělo se na mě natisklo. „Charlesi, ty sis vzal ten sajrajt?"Odpovědí mi bylo nejasné zamručení. Po páteři mi přejely zkřehlé prsty a na krka záda mi začaly dopadal motýlí polibky. Od svých 21 let jsem ten příjemnýpocit nezažil. Zvrátil jsem hlavu, aby měl lepší přístup ke krku a zamručel jsem.Hned toho využil a rovnou si mě přetočilv náruči čelem k sobě. Spojil jsem naše rty a začal Charlese strkatk posteli. Jen co na ni dopadl, už byl vězněn pod mým tělem.S radostí si mě stáhl na sebe a znovu zajal mé rty. Musel jsem se usmátnad jeho iniciativou, ale pokud tady bude někdo nahoře, pak to budu já. Pro měto bude první homosexuální zkušenost v životě a pro Charlese to bude vůbecpoprvé. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Celou tu dobu čekal na mě. Možná čekal mocdlouho. Kdo ví, zda to v našem věku ještě zvládnu na výbornou. Bože, takstrašně ho nechci zklamat. Přemýšlel jsem dost dlouho a nevnímal okolí, protožejsem byl už prakticky do půl pasu svlečený a Charles měl pořád vše, až na boty.Raději jsem mu Košili přetáhl přes hlavu a po chvilce už neměl ani kalhoty aponožky. Přisál jsem se mu na rty a dráždil ho jazykem v ústech. Snažiljsem se, aby si to opravdu užil. Slabé kňučení mě ujišťovalo o tom, že všedělám správně. Ze rtů jsem přes čelist a krk , kde jsem se zastavil pro párznamének, pokračoval na obnaženou hruď a břicho. V prstech jsem mnul jednubradavku, zatím co jsem ústy opečovával tu druhou. Jemně jsem ji kousal,olizoval a sál, přejížděj střídavě zoubky a jazykem. Vysloužil jsem si taksténání a vzdychání ze strany menšího muže. Bylo to jako rajská hudba. Kdyžjsem si dost vyhrál se vztyčenými kopečky, přešel jsem až k pupíku, kdejsem začal klást drobné polibky a kousance až k hraně boxerek. Tělo podemnou se kroutilo a propínalo pod návaly rozkoše. „E-ericu, ACH BOŽE! Ah!" Usmáljsem se a podráždil Charlese znovu na citlivém místě. „Můžete mi říkat jenMagneto, pane profesore." „Ach, Ježíši ah! Řekni to znovu!" „Pane profesore."Charles táhle zasténal a zatahal mě za řídnoucí vlasy. Nedočkavě jsem si sundalkalhoty i se spodním prádlem a tázavě se podíval na svého milence. Zpodpřivřených víček se na mě blýskaly dvě dychtivé pomněnky. Sundal jsem mu spodníprádlo a dostal do něj jeden nasliněný prst. Chtěl jsem, aby nevnímal ten tlaka snažil jsem se ho všelijak odreagovat. Po prvním prstu následoval i druhý anakonec i třetí. Celou tu dobu jsem ho rozptyloval, aby si palčivé bolestiv konečníku nevšímal. Za staženou grimasou bolestí se schovávaly tynejkrásnější oči na světě. Nechtěl jsem aby trpěl, ačkoli to ze začátku jinak nešlo.Staženou grimasu bolestí po chvíli vystřídala klidná připravená tvář.„P-prosím." „O co prosíte pane profesore?" Zašeptal jsem mu u ucha a kousl hodo ušního lalůčku. Místností se ozval vzrušený sten. „Prosím Magneto." Mělpravdu, je to vážně náramně vzrušující slyšet svou profesní přezdívkuv posteli. „Zopakuj to!" Vzrušený muž pode mnou se nedočkavě zavrtěl.„P-prosím Magneto! Vem si mě!" Sám jsem slastně zamručel a vyplnil jeho prosbu.Roztáhl jsem mu nohy od sebe, jak jen to bylo potřeba a nahradil prsty svouchloubou. Pomalu jsem do něj zasouval a pozoroval bolestí zkřivenou tvář podsebou. Líbal jsem ho na vnitřní straně stehen a snažil se ho uvolnit. Po chvíličekání se pohnul proti mně. Reagoval jsem stenem, který už snad ani nebyllidský. Tak dlouho jsem už nedosáhl uspokojení s někým jiným, že to pro měbylo jako poprvé. Začal jsem proti němu přirážet Charles mi obmotal nohy kolempasu a ruce zatnul do prostěradla. Vzdychal a sténal a já měl dojem, že sez toho zvuku snad zblázním. Bylo to něco úžasného. „ACH! Charlesi!" Jehoruce křečovitě mačkaly prostěradlo a rty už byly stoprocentně rozkousané. Vícjsem se nad něj naklonil a změnil tak úhel přírazů. Nepřestával jsemv pohybech pánví a natáhl se pro polibek. Charles mě dravě kousl do rtu a vzdychalmi do úst. Jeho ruce vystřelily na má záda a zanechávaly za sebou bolestnérýhy. Protáhl jsem mezi našimi upocenými těly jednu ruku a chytil jehoztopořený penis. Zasloužil jsem si tak něco mezi vzdychem a zavrčením. Rukoujsem ho uspokojoval, zatím co jsem se sám blížil ke konci. Ze rtů jsem sepřesunul znovu na jeho krk, kde jsem vytvořil pár dalších zmodralých znamének.Nic co by nešlo zamaskovat vyšším límcem, ale dost na opatrné oblékání. „AH!"Bolestně mě kousl do ramene. Zaskučel jsem a hned nato zasténal. „Sakra! Ah!Kurva Charlesi!" Přivlastnil jsem si jeho rty, ať alespoň trochu utiším svévzdychy a steny. Zrychlil jsem tření jeho údu a vlastní přírazy. Tělo politépotem a třesoucí se ruce mě upozorňovaly o brzkém konci. „E-eh-ah! Já ah! Já užbu-budu!" Se zvířecím výkřikem se mi udělal na břicho a já ho po pár přírazechnásledoval do euforického nebe. Vznášel jsem se v jiném světě, než jsemprudce dopadl zpět na zem. Opatrně jsem z Charlese vyklouznul a svalil sevedle něj na postel. Rychle jsem oddechoval a snažil se zklidnit splašenésrdce. Bylo to něco úžasného. Se zavřenýma očima jsem poslepu našel Charlesovuruku a vzal ji do své. „To bylo-„ „Dokonalé." Charles se na mě otočil a darovalmi líný, příjemný, ale hlavně dlouhý polibek. Když jsem se odtáhl, zadíval semi do očí. „Ericu já...chtěl bych ti něco říct. Chci ti to říct už asi čtyřicetlet. Pochopím když tě to zastraší a utečeš, ale říct to musím. Já...........milujutě. Miluju tě a vždycky jsem miloval." Se slzami v očích se na mě usmál.„Já tebe taky Charlesi. Miluju tě." Znova jsme spojili naše rty v jednyv dlouhém procítěném polibku. Dávali jsme do něj všechny naše pocity,tužby, obavy a hlavně lásku. Po polibku jsem se k němu přitulil a nechalse unášet teplým objetím. Sice bylo ještě ráno, i tak jsem ale nakonec usnulv hřejivém objetí.