otec mě opět seřval, že nic neumím, nepomáhám. Ale když jsem se snažila, tak mi jen vyčítal chyby. Myslí si jak je chytrý, nejlepší.. Už dlouho se mi chce všeho nechat, a odejít navždy. Ale jak říkal otec.. nic neumím. Nejsem schopna to to vše ukončit. Jsem slabá. A navíc.. Kdybych někomu řekla že trpím, a u toho měla svůj falešný úsměv na tváři.. kdo by mi věřil? přesně tak. Nikdo :)
