the color of your mind

•|^=(1)=^|•

Řekla bych, že se možná trochu děsím představy své budoucnosti.
Co mi zítřek přinese? S kým ho budu sdílet? Co mám očekávat?
V hlavě mám vymeteno, a přece jako bych přesně věděla, kam mé myšlenky směřují.

No, kupodivu, nevím.

Chlorovaná voda mi na jemných bříšcích prstů už začala tvořit bělavé vrásky, a mě napadá, že podobně vypadá i láva, když tuhne.

Nechce se mi plavat, jenom stojím po pás ve vodě, pomalu kolem sebe máchám rukama a občas se na ni podívám.
Jak se každou chvíli zastaví ve svém tempu jen, aby se na mě mohla usmát.

Ačkoliv mě chladná voda vtahuje do svých ponurých spárů, její oči září nad všechny mé starosti.
Teď mám však starostí nad hlavu.
Škola, koníčky a dokonce i společenský život.

Člověku by nemělo přijít zvláštní potkat ve 21 století na ulici gay pár, ale pořád je to stejné.
Ohlížejí se, občas si šeptají a ukazují prstem.
Nám to sice nevadí, je to prostě součást toho, být jiné orientace, ale není to příjemné.

Zajímalo by mě, kolik lidí kolem mne má také barevnou vlajku.
Rozhlížím se po celém areálu a podvědomě škatulkuji plavce, neplavce a dokonce i batolata v dětském bazénku.

Jeden obtloustlý kluk s modrou plenou by jednou přeci jen mohl nosit pride. Dal se totiž do řeči z dalším klukem hned kousek od rybí klouzačky a vypadá to, že si vyměňují nesmělé pohledy.
Ten s modrou plenou se dokonce zarděl.

Dívám se na hodinky a nenápadně se snažím ji upozornit, že už nám dochází čas. Když se na mě otočí, v mžiku pochopí, co jí naznačuji.
Doplave ke mě, ukradne si rychlý polibek a vylézá z bazénu, míříc si to do sprch.

Byla bych ji okamžitě následovala, ale její sladké rty mi opět způsobily srdeční zástavu a odsekly kyslík od plic.
Chvíli proto jen stojím, popadám dech a snažím se udržet si zbytek své důstojnosti.
Po několika sekundách odcházím i já.