První operátor: EVA

8. Domov

Eva se v novém domově zabydlela rychle. Dům Toma a Jane Samuelsových stál na klidném předměstí Londýna. Byl to klasický zděný dům anglického stylu z červených cihel, s přiměřeně velkou a hezky udržovanou zahradou, květinovými záhony pod okny, s pěšinkou ke vstupním dveřím, s garáží a dlážděnou příjezdovou cestou. Její pokoj byl v patře, prostorný, dobře prosvětlený, útulný a teplý. Byla tu opravdu ráda. Úplně nejraději byla, když mohla být právě tady, zavřená ve svém pokoji.

Jane Samuelsová byla milá a snažila se Evě zpříjemňovat život, jak to jen bylo možné. Evě to bylo sice někdy až nepříjemné, ale nikdy nic nedala najevo. Vřelost a náklonost své pěstounce oplácela bezproblémovým chováním a vynikajícím prospěchem, pomáhala doma, když bylo s čím. S Jane se snažila trávit co nejméně času, protože z ní vždy cítila lítost, strach a obavy. Postupně však čím dál tím více času trávila s Tomem. Tom pracoval ve společnosti SE Labs. Eva věděla, že je to úspěšná firma, která mění svět počítačů a internetu rychleji než kdokoli jiný. Netušila, co přesně tam má Tom na starosti, ale podle spousty vyhrocených telefonátů, práce o víkendech, nočních urgentních odchodů do kanceláře, šlo o něco hodně důležitého. Často pracoval až do ranních hodin na svých několika počítačích v garáži. Měl tu celkem příjemně vybavenou pracovnu a Eva tam ráda chodívala za ním. Někdy jen tak seděla a dívala se, co Tom dělá, jak je zabraný do práce a nevnímá svět kolem sebe. Jindy přehrabovala staré krabice s věcmi z domu, které již přestaly plnit svůj účel. Krabice byly naskládané v rohu garáže a bylo jich na dvě desítky. Zhruba po půl roce stihla prošmejdit polovinu krabic, ze kterých si postavila celkem pohodlné křeslo a několik cenných úlovků, včetně růžového porcelánového slona, skončilo v jejím pokoji a po letech se tak vrátilo zpět do domu. Často sem brala i svůj zápisník a vlepovala do něj vybrané ústřižky z novin, kreslila v něm či psala.

Jednoho dne, to jí bylo už třináct let, nalepila do zápisníku poslední výstřižek a dopsala několik slov. Zápisník byl plný. Zaklapla jej a symbolicky hladila dlaní přebal. Tom jako obvykle drtil klávesnici pod náporem dvě stě padesáti úhozů za minutu. Kód rostl závratnou rychlostí a plnil jednu z mnoha obrazovek. Když však Eva svůj zápisník zaklapla a po tváři jí tekly slzy, zvedl oči z obrazovky a zastavil prsty.

„Jsi v pořádku, zlato?"

Eva kývla, ale Tomovi to nestačilo. Trochu naklonil hlavu napravo, pak se zvedl ze židle a došel k Evě. Prohlédl si křeslo a usmál se: „ještě jsem ti neřekl, jak je to křeslo skvělé, super nápad." Přidřepl si před Evou a pohledem ji vyzýval k hovoru. „Vím, že toho moc nenamluvíš, a že ti to vyhovuje. Já to mám stejné, ale..."

„Já vím," přerušila ho Eva a utřela si slzy rukávem vytahané mikiny, kterou měla moc ráda. Pak zápisník podala Tomovi: „podíváš se?" Tom natáhl ruku, ale když jej vzdal do rukou, Eva dodala: „prohlídni si ho, na nic se neptej. A zítra ti vše vysvětlím. Teď už jsem unavená a jdu si lehnout. A prosím tě, neukazuj to Jane. Měla by zbytečně starosti. Dobrou noc." Chytla Tomovu hlavu do rukou schovaných do rukávů mikiny a dala mu pusu na čelo. „Dobrou noc."

„Dobrou noc, Evi," odpověděl trochu zmateně Tom. Osaměl. Díval se do dlaní na Evin zápisník.
*****