Always&Forever ~It must be a Mikaelson thing~

Chapter six

Elizabeth
Uviděla jsem ho tam...na zemi ležícího...tělo celé šedé...byl mrtvý. Rozběhla jsem se k němu a padla jsem na kolena vedle jeho těla. Přitáhla jsem si tělo k sobě,ale nezačala jsem plakat. Začala jsem zaříkávat kouzlo a zavřela jsem oči. Mé vlasy se vznesly do vzduchu. Mezitím,co jsem dál zaříkávala,Nikova kůže se vracela do normálu. Po chvilce jsem přestala zaříkávat. Nic se nedělo. Dýchal...ale neprobral se. ,,Ne...Niku....prosím... Neopovažuj se mě tady nechat..." zašeptala jsem,teď už mi tekly slzy proudem. Prokousla jsem si zápěstí a přiložila jsem mu své krvácející zápěstí ke rtům. Donutila jsem ho polknout pár doušků mé krve,ale nic se nestalo. ,,Elizabeth..." ozvalo se za mými zády. Nijak jsem nezareagovala,protože Nikovo tělo opět zešedlo. ,,Ne... Ne... Ne"! zařvala jsem a jak jsem zařvala vyslala jsem silnou magickou vlnu a Elijaha,který se před okamžikem vrátil,jsem poslala ven z jeskyně a přistál možná ještě dál...

POV Elijah
Vrátil jsem se za Elizabeth,ale jakmile jsem to udělal magií mě vyhodila z jeskyně ven. Přistál jsem asi dalších dvacet metrů od jeskyně. Upíří rychlostí jsem se vrátil ke vchodu,chtěl jsem tam zase vběhnou,ale cestu mi zastoupil Kol. ,,Co to děláš,Kole"? řekl jsem. ,,Nech mě s ní promluvit. Je čarodějka a se mnou nechodila,takže mě poslechne..." zamumlal a odešel do jeskyně. Já jen zůstal v šoku stát venku.

Elizabeth

Svírala jsem v náručí jeho tělo... Nehybné šedé tělo... Tekly mi slzy,zaslechla jsem kroky,ale nevěnovala jsem jim pozornost. Tiskla jsem si Nikovu hlavu k hrudi v srdceryvném pláči. Najednou se ve mě něco zlomilo. Přestala jsem plakat a zvedla jsem hlavu. Setřela jsem si slzy a postavila jsem se. Vzala jsem Nikovo tělo do náruče a upíří rychlostí jsem s ním zamířila domů. Když jsem tam doběhla,všichni jeho sourozenci se kolem mě nahrnuli. Jen jsem kolem nich prošla do naší ložnice a tam jsem tělo položila na postel. Vzala jsem si tašku a začala jsem si do ní házet své oblečení. Přiběhl Elijah a chytil mě za paže ,,Co to děláš? Nemůžeš jen tak odjet...." zamumlal. Vytrhla jsem se mu ,,Ale ano můžu odjet" odsekla jsem a úplně všechny své věci jsem si naházela do velké cestovní tašky,nevšimla jsem si,že jsem měla ve skříni i nějaké Nikovi věci,tak jsem je zabalila taky. Hodila jsem si tašku přes rameno a vyrazila jsem z ložnice. Cestu mi zastoupil Kol. ,,Tohle by Elizabeth,kterou znám nikdy neudělala. Tys to vypla..." zamumlal a chytil mě za ramena a podíval se mi do očí. ,,Zapni to..." ovlivnil mě. Já se mu pouze vytrhla ,,Mám lidskost furt" řekla jsem v klidu a obešla jsem ho. Rebekah radši nic nezkoušela a jen mě sledovala. Vyrazila jsem ze dveří a nasedla jsem do auta. Okamžitě jsem vyjela směr penzion u Salvatorů. ~zase ta karma~ problesklo mi hlavou,ostatně to byla pravda,když jsem ho nemohla oživit. Ale nijak mě to...netížilo. Jako bych byla bez lidskosti,kterou jsem stále,ale měla. Když jsem tam dojela vystoupila jsem z auta i s taškou na rameni a vešla jsem. Prošla jsem kolem Caroline ,,Až přijde nějaký z Mikaelsonů,nejsem doma. Díky" zamumlala jsem a vyběhla jsem do schodech so svého bývalého pokoje. Tašku jsem hodila na zem a už jsem slyšela Caroline jak křičí ,,Stefane!Damone!" Pouze jsem protočila očima a vyšla jsem z pokoje. Přede mnou se objevil Stefan ,,Stalo se něco?" zeptal se. ,,Až na to,že Nik zemřel...asi nic" pokrčila jsem rameny. Stefan mě chytil za ramena a než stačil něco říct stál už vedle mě můj druhý bratr,který se rozvedl s Elenou a s pomocí čarodějky se stal opět upírem a měl zpátky i svá léta. ,,Bezva ségra. Užijeme si,jako za starých časů" ušklíbl se Damon,který to určitě vypl. ,,Já to nevypla! A teď mi dejte pokoj" zamumlala jsem a vytrhla jsem se Stefanovi. Netrvalo dlouho a zazvonil zvonek. Stála jsem na schodech vedle Damona a Stefana. Caroline otevřela dveře ,,Co chceš Kole?" zamumlala Caroline. ,,Elizabeth,bloncko" zamumlal Kol nerudně. ,,Není tady" zamumlala Caroline a mě se ulevilo. ,,Ne? A proč tady stojí její auto?" ušklíbl se Kol a vrazil dovnitř. Uviděl mě na schodech. Upíří rychlostí se přemístil ke mě ,,No tak... Elizabeth nemůžeš jen tak utéct,po tom všem..." zamumlal Kol.

POV STEFAN
Vůbec se mi nelíbilo o čem mluvili. Postavil jsem se mezi El a Kola ,,Tak dost. Ty Kole běž radši za rodinou... a my sestřičko si ještě promluvíme" zamumlal jsem. Kol chtěl něco říct,ale jen zavrčel a odešel. Otočil jsem se na Elizabeth. ,,Co je?" zamumlala. ,,Nic" řekl jsem. ,,Jdeme se opít" zařval Damon a vzal Elizabeth za paži s táhl ji ven z domu. Caroline mu však zastoupila cestu. ,,Ale notak..." protočil očima Damon.

Elizabeth

Povzdechla jsem si a upíří rychlostí jsem doběhla k sobě do pokoje,zamkla jsem. Vzala jsem tašku se svými věcmi a vyhodila jsem ji z okna. Skončila jsem hned za ní. Nasedla jsem do auta a rychle jsem odjela. Rozhodla jsem se začít znovu... Od začátku...