Běžím, dech mám zrychlený a srdce mi buší jako o závod. Chodba je jemně osvícená, ale i ta trocha světla brzy zanikne. Mramorové dlaždičky odráží mé kroky, ale i kroky mého pronásledovatele. Zakopávám o své vlastní nohy, o dlouhou noční košili, kterou mi přidělili. Všude se rozlehá hlas nějaké dívky. Zpívá, zpívá smutnou píseň.
Ô ma douce souffrance
Pourquoi s'acharner tu r'commences
Je ne suis qu'un être sans importance
Sans lui je suis un peu "paro"
Je déambule seule dans le métro
Une dernière danse
Pour oublier ma peine immense
Je veux m'enfuir
Que tout recommence
Oh ma douce souffrance
Nemám tušení co ta slova znamenají, ale dle smutné melodie usoudím, že o nešťastné lásce. Její hlas sílí a to začíná trhat bubínky, musím si zakrýt uši. Velké železné dveře se přede mnou uzavírají a jen o chlup nimi proklouznu. Zavřou se těsně před nosem pana Krysáka. A já neodolám, ohlédnu se a lituji, že nevidím výraz jeho tváře.
Tak to je asi tak vše. Moc se omlouvám lidem, kteří od toho čekali více.😅
YOU ARE READING
Strange subject
FanfictionTato kniha je pro všichni milovníky filmové a knižní trilogie Labyrint. Jelikož i já patřím mezi fanoušky, rozhodla jsem se napsat fanfikci. Můj příběh se bude blížit originální předloze, ale budou tam jisté změny. Doufám, že se vám to bude líbit...
