Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

37. Nebezpečná zvědavost

Hrabala jsem se z postele jak nejtišeji to šlo, abych se stihla převléci, dokud Louis ještě spí. Na dnešní den jsme měli naplánováno navštívit místní trhy, Liam s Lucy naproti tomu už dávno v hotelu nebyli. Zaplatili si výlet do aqualandu a odjeli okolo šesté ráno.

Otevřela jsem skříň a přemýšlela, co si tak vezmu na sebe. Ať jsem se v těch věcech hrabala, jak dlouho jsem chtěla, nic nového v nich nepřibylo. Bylo mi ale jasné, že za to nemůže oblečení, kdyby bylo po mém nejraději bych se narvala do pytle od brambor a na hlavu nasadila kýbl. Vzdychla jsem a hrábla po černém tričku s nápisem I love music a riflových tříčtvrťácích.

Pozorovala jsem Louise, jak spí, rozvaloval se na posteli, ležel na břiše, vlasy rozcuchané. Za těch pár dní tady se stihl pěkně opálit, takže mu pokožka kontrastovala s bílým povlečením. Kochala jsem se tím pohledem a snažila se stále zaplašit ty ponuré myšlenky o tom, jak asi my dva vypadáme vedle sebe. Najednou mě napadlo, že vlastně ani nevím, v čem spí, šli jsme spát vždycky po tmě a já se radši otáčela zády.

Popadlo mě nutkání to okamžitě zjistit, pár minut jsem bojovala sama se sebou a pak se v mžiku rozhodla. Tak potichu jak jen to šlo, jsem docupitala k posteli. Málem jsem vyprskla smíchy, když jsem si představila, jak u toho asi vypadám.

Už už jsem natahovala ruku, že chytím cíp prostěradla, když: „Baf,“ otočil se na mě Louis a strhl mě k sobě na postel. Vřískla jsem tak, že to vypadalo, že praskne skleněná výplň v oknech.

„Louisiiii, tak strašně jsem se lekla,“ hýkla jsem a bušila pěstí do jeho (hmm tvrdé) hrudi, protože se nacházel přímo nade mnou, doslova mě zalehl. Bohužel stále jsem neměla možnost vidět, co má (nebo nemá) na sobě.

„Nepovídej, a jak myslíš, že bych se lekl já, když bys ze mě strhla prostěradlo,“ v očích mu jiskřilo a na tvář se dral úšklebek.

„Já, já… chtěla jsem, teda nechtěla jsem z tebe, prostěradlo… chtěla jsem tě jen vzbudit.“ Nedokázala jsem se dívat jinam než do jeho nádherných očí, ačkoliv jsem jasně věděla, že jsem rudá až za ušima.

„Mně přišlo, že jsi chtěla všechno možný, ale vzbudit mě rozhodně ne, podle toho jak ses plížila.“ Už už jsem otvírala pusu, že na to něco řeknu, ale za prvé jsem nevěděla co, a za druhé jsem to nestihla. Louis se ke mně přiblížil i s tím jeho úsměvem a začal mě líbat.  

Byla jsem naprosto pohlcena tím okamžikem, uvězněná jeho pevným tělem, přestala jsem myslet, můj mozek rezignoval na funkci řídícího orgánu a přenechal své místo možná pudům, možná vášni a možná něčemu úplně jinému… Mé tělo vláčnělo a odevzdávalo se jeho dotykům. Nestihla jsem odporovat, nestihla jsem se bránit. Mezi polibky se mi vydral z pusy pouze jediný vzdech, který patřil jen Louisovi.

 „Měly…bychom…jít,“ snažím se přinutit svůj mozek a své tělo ke spolupráci, když si vzpomenu, kam jsme měli namířeno.

„Trhy neutečou,“ usměje se Louis a dál pokračuje v laskání mého těla.

„Bude, aaa, tam moc lidí.“ Pokouším se vykroutit z jeho pevného sevření, ale napůl se mi ani nechce. Mé ruce bloudí po jeho hrudi, vychutnávám si dotyk jeho horké kůže, jeho svaly, které se napínají, a to vše dohromady tvoří dokonalou souhru, které se vyrovná jen málo co, za chvíli už je jasné, že trhy budou muset počkat. Ale jednu výhodu to má, zjistím, v čem spal…

***

Když se navečer vrátili Liam s Lucy z aqualandu zastihli nás v dobré náladě v obývacím pokoji, jak se bavíme u nějakého španělského pořadu, kterému ani jeden nerozumíme.

„Ahoj, jak bylo?“ otočím se na Lucy, která má největší napilno vybalovat batoh.

„No bylo to prostě božíííí,“ vřískne a obejme mě.

„A co vy dva, jak bylo na trhách?“

„Ale celkem to šlo, ale bylo tam hrozně narváno, dostali jsme se tam až odpoledne,“ trhnu rameny.

Lucy laškovně pozvedne obočí: „Copak? Zaspali jste?“

„I tak se to dá říct,“ špitnu a jsem vděčná za tlumené osvětlení, které kryje mé rozpaky. Mám ale pocit, že mě Lucy stejně prohlédla, stejně jako vždycky. Rozloučíme se a jdeme do svých ložnic.

Tak a máme tady další díl, já vím zase o ničem, ale nemůže se pořád něco dít. Zároveň se omlouvám, chtěla jsem ho přidat už v pátek, ale nějak vůbec nebyl čas, a to ani v sobotu. Snad se vám bude líbit:) Moc děkuji za komentáře, hvězdičky i přečtení. Jste skvělí, úžašní a já nemám slov, takže se nebudu vykecávat, čtěte a užívejte, za komentáře budu moc ráda. Pac a pusu Kexisek