I can't love demon [H.S] CZ

▲1.chapter▲

Lidé mají možnost přecházet z mudrování tělesného do duchovního, ale zlí duchové jsou té možnosti zbaveni. V lidech je dobro smícháno se zlem, ale u padlých andělů panuje jenom zlo. Tělesné mudrování v oblasti duchů dosáhlo plného rozvoje.

31.října 1993 je známý jako den zázraku na malé izolované části Devil Creek města Warrensburg.

Jeden pár byl požehnán s narozením prvního dítěte, který se zapsal do historie jako The Lucky Last-one. Ale jejich štěstí netrvá dlouho, když jde nejstarší od dveří ke dveřím a oznámení již zmiňovanou vizi. Takzvaný lucky last-one - primární vojáci Lucifer armády.

×××

*Hope*

,,Tak zase zítra. Ahoj" rozloučila jsem se holkama při odchodu ze školy a namířila si to rovnou domů.

Jak jsem tak kráčela, najednou čistě bílá obloha ztmavla a nad ní se ozval hrom. Začalo pršet a mě zbývalo asi ještě 20 minut cesty, jelikož mi ujel autobus a proto jsem musela jít po svých.

Hleděla jsem na temně šedou oblohu a povzdychla si. Pokračovala jsme v chůzi. Chladný vítr si začínal hrát s mými vlasy.

Déšť po chvíli nabral na síle a já byla po chvilce promočená na kost.

Řekla jsem si že bych to vzala zkratkou kolem starého hřbitova a taky že ano. Skoro jsem slítla do kaluže bahna, když se mi podsmekla noha, ale vydržela jsem to. Z toho pohledu na kamenné a mramorové hroby které se ukrývali za cihlovou zítkou mi běhal mráz po zádech. Déšť se stále ne a ne nechtěl zmírnit. Nesnáším ten pocit když mi nechutně čvachtá v promočených botech.

Konečně byl ten strašidelný hřbitov zamnou. Ale předemnou se najendou objevili dvě cesty. Zastavila jsem se a důmala nad tím, která je ta zprávná. A za žádnou cenu jsem si nemohla vzpomenout o které mi paní Yorková říkala. Nedoporučovala mi teda ať chodím zkratkama, ale já chtěla být co nejdřív na ubytovně v teplíčku.

Rozhodla jsem se pro rozpočítadlo.

,,Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl...Ahhh rysknu to a vemu to tou cestou v pravo" řekla jsem si a nechala se inspirovat vlastním instinktem.

Z obyčejného prudkého deště se najednou stala pořádná bouřka.

Bože!

,,Horší už to být nemůže" povzdychla jsem si.

Má cesta se navíc začala dramatizovat. Procházela jsem stejnou cestou ale kolem mě byl les, hluboký les. Možná tohle přecijenom není ta správná cesta.

Nakonci předemnou jsem viděla mlhu a zároveň konec lesa.

Musela jsem podotknout, že celá cesta byla dost děsivá. Pro uklidnění sama sebe jsem si začala pobroukávat jakoukoliv veselou písničku, co mi přišla na jazyk.

,,I stay out too late! Got nothing in my brain" mrmlala jsem a při chůzi se koukala spíš na mé boty a ignorovala okolí.

Kdy jsem najednou uslyšela zachrastění čeho-si na pravoboku lesa. Hned jsem přestala vydávat jakýkoliv zvuk a zastavila se. Bála jsem se, ale přesto se kolem sebe rozhlídla. Nic. Nikde ani živáčka.

Srdce mi mohlo z hrudi vyskočit, jaký jsem měla v tu chvíli strach a proto jsem zvuky svedla na ptactvo poletující kolem korun stromu.

,,Haters gonna hate hate hate hate...And fakers gonna fake fake fake fake! So i'm just gonna shake shake shake...Aahhh doprdelee!!" zpívala jsem si,ale přerušilo mě fakt drastická rána, jakoby spadl strom.