Kapitola jedenáct

117 12 0
                                    

Louis

"Tak a jsme tu!", řekl jsem, když jsme dorazili na nedalekou malinkou pláž.

"Páni... je to tu krásný", vydechl s úsměvem na tváři.

"Je tu hlavně ticho a nikdo sem moc nechodí", zduraznil jsem a odložil naše věci na písek.

"Ale ještě než začneme blbnout, se musíme namazat", řekl Niall a ze své tašky vytáhl mazací krém.

"Nechcuuu", fňukl jsem.

"Ale musíš, nedá se nic dělat", řekl a přistoupil ke mě.

"Chceš snad mít spálená záda?", zeptal se a otevřel krém.

"Já se nikdy nespálím", řekl jsem a usmál se.

"To určitě, otoč se", řekl a já ho poslechl. Otočil jsem se zády k němu a po chvilce ucitil studený nátlak na mou pokožku.

"Studiiii?!"

"Vydrž", řekl a zasmál se. Jeho dlaně začali rozmazávat krém po mých ramenech a zádech. Nemohu říct, že by to se mnou nic nedělalo. Vzrušovalo mě to...

"Hotovo", odložil pryč své dlaně a já se otočil.

"Spokojený?", zeptal jsem se a on se zasmál.

"Teď už jo". Odhodil krém do tašky a pak se na mě podíval.

"Takže, co-", ani to nedořekl a já si ho přehodil přes záda. On vypísknul a pak propukl v hlasitý smích.

"Tomlinsone", řehnil se a já se rozešel k vodě.

"Copak?", zeptal jsem se a plesknul ho po zadku.

"Polož mě", řekl.

"Ne děkuji", odpověděl jsem, mezitím co jsem vlezl do vody.

"Já se nechci ještě koupat?!", vyjekl Niall.

"3..."

"Louisi, opovaž se?!"

"2..."

"Louisi, ne?!"

"1..."

"Louisiano?!". Když toto dorekl, pustil jsem ho a on zapadl pod vodu. Na to se ihned vynořil a začal se celý třást.

"Studený....", rozcukala se mu čelist a já se musel zasmát.

"Přijde ti to vtipné?", zeptal se a nadzvedl obočí.

"Hele, docela jo", řekl jsem a usmál se.

"Vážně?", zeptal se a pocákal mě.

"Tohle už nedělej", řekl jsem.

"Co? Myslíš... toto?", řekl a znovu mě pocákal. Tentokrat mi stříknul i trochu vody do obličeje.

"Nialle..."

"Ano, Louisiano?", zeptal se a uculil se.

"To odvolej", zabručel jsem.

"Ne", odpověděl a překrizil ruce na hrudi. Ušklibl jsem se.

"Dělej"

"Nechce se mi", pokrčil rameny a já se na něj vrhl. On vykřikl a já ho smetl pod vodu.

"Louisi?! Přestaň?!", vyjekl když se vynořil, ale poté jsme se oba zasmáli.

"Už nikdy mi nerikej Louisiano", přitáhl jsem si ho k sobě.

"No dobře", usmál se a já ho líbnul dlouze na rty. On vpletl ruce pod mé mokré vlasy a polibek mi vrátil.

"Musím ti něco říct..."

"Ano?", zeptal jsem se a pohlédl do jeho očí.

"Kdo bude poslední na pobřeží, tak prohrál", řekl a rozebehl se směrem ven z moře. Pokroutil jsem nad nim hlavou, ale s úsměvem. Pak jsem se za nim rozebehl... já ho žeru...

Další kapitola je tu, tak doufám, že se bude líbit✌🏻

Summer LoveWaar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu