Byl večer, listy stromů nám padaly do oken. Stromy se nahýbaly z jedné strany na druhou,jako kdyby měly za chvíli spadnout. Sedím u vyhřátého krbu s čajem a v ruce mám svoji oblíbenou knížku od Stephena Kinga. Vychutnávám si tu chvilku, kdy můžu být sám jenom já a kniha. Jako kdybych žil v jiném světě. Ve světě,který je dobrý a všechno skončí tak jak má. Bohužel už se vrací mámina opatrovatelka. Máma má nádor na mozku a už jí nedávají moc času. Jako každý večer i tento večer nebyl vyjímkou. Šel jsem nahoru po schodech do máminého pokoje a šel jsem jí přečíst nějakou knížku.,,Ahoj Harry " řekla máma tichým hlasem, jako kdyby spotřebovala všechnu sílu na to, aby mě oslovila.
