V minulé část:
.Myslím, že jsem se zamiloval kdo kluka, který neexistuje a zabíjí mě vědět , že je pouze přelud mé fantazie.
Má kouzelně modré oči, že při pohledu do jeho očí ztrácíte pojem o čase. Prostě se jen díváte a díváte, jako kdyby vás chtěli zachránit, máte v žaludku takový zvláštní pocit a srdce vám bije jako splašené. Tohle pociťuji pokaždé, když si ho představím v mé hlavě. Úzké rty a malý nosík ho dělají ještě více roztomilým. Když si to tam přemítám v hlavě je strašně krásný. Škoda, že žije pouze v mé hlavě. Nikdy se ho nebudu moct dotknout a ochutnat jeho úzké rty. Už musím jít do školy. Mám to jen 10 minut cesty,ale i tak se mi tam moc nechce. Zase spatřím ty obličeje mých " úžasných" spolužáků, jak se na mě dívají, jako kdybych byl z jiné planety a šuškají si o mě různé blbosti.Sedl jsem si do poslední lavice k oknu. Vždycky je tu takový krásný výhled na zahradu, kde se nachází spoustu krásných ptáčků a rostlin,vždycky si přeji, abych byl jeden z nich. Mohl bych lítat kam bych chtěl. Nikdo by mi už nemohl říkat, co můžu a co ne. , Co buzíčku, zase se díváš z toho okna?" , Ani neumí odpovědět podivín jeden". A tak to mám skoro každou hodinu. Zazvonilo a do třídy přišla učitelka a vedle sebe měla nové kluka. Nějak jsem mu nevěnoval pozornost a díval se zase na zahradu. ,, Tak Louisi, sedneš si tam do poslední lavice za Harrym" No to si ze mě dělá ta učitelka srandu. Nechci aby vedle mě někdo seděl určitě si ze mě bude dělat jenom srandu. Slyšel jsem spolužáky jak tomu klukovi říkají ať si tam nesedá, že dopadne špatně. Sedl si vedle mě a poprvé jsem odtrhl pohled od okna a podíval jsem se na něho. To není možné... to nemůže být pravda..
Děkuji moc za hvězdičky :) 1 komentář a může být nový díl :)
