Rozhodla jsem se pro své jednodílky založit speciální knihu s názvem Oneshot by Extasy.
Měly by zde nepravidelně přibývat kratší povídky s mými oblíbenými asijskými idoly :)
Upozornění: Většina povídek bude 18+
„Hm, v jednu chvíli to tak nevypadalo. Tedy ještě před dvěma hodinami jsem o tom nepochyboval,“ zamyslel se Jimin. Tae na něj přivřel oči, tak mladík pokračoval. „Já to viděl, TaeTae,“ udělal Jimin stejný posunek. „Jak ses zatvářil, když jsem…“
„Netuším, o čem mluvíš,“ zavrtěl Taehyung hlavou a zvedl se z postele. Když nad Jiminem stál, založil si ruce na prsou.
„Naštvalo tě, že jsem ho plácl po zadku. Na mě ses usmál, ale ten výraz potom… wow! Kdybych věděl, že ti to vadí. A to jsem si myslel, že jsme kamarádi, co si říkají všechno,“ sypal to na něj Jimin nemilosrdně. Tae stiskl tvrdošíjně rty a natočil se k příteli bokem.
„Jen mám pocit, že to nemusíme tak přehánět. Všichni. Kdyby to udělal někdo jiný, tak se taky takhle zatvářím,“ obhajoval se.
„Problém je v tom, že to nedělají všichni. Málokdy vidíš Hobiho, nebo Yoongiho, aby některého z nás při koncertu plácl. Ano, vadilo by ti, kdyby ho plácl kdokoliv z nás, ale něco mi říká, že z úplně jiného důvodu,“ rýpal Jimin dál. Jen co domluvil, Taemu zavrněl telefon, ležící vedle Jimina na matraci příchozí zprávou. Od včera měl ještě ztišené zvuky, ale rozsvícený displej mluvil jasnou řečí a ještě víc jméno na něm. Jimin se na kamaráda významně podíval.
„Píše ti Kookie,“ oznámil Taemu s šibalským úsměvem, co musel druhý mladík vidět sám. Vyloženě provokoval. Tae se po mobilu hbitě ohnal a rozklikl si zprávu, jejíž znění mu vlilo to tváří jasnou červeň. Kousl se do rtu a telefon schoval do kapsy.
„O co tu jde, Tae?“ Jimin se přesunul do kleku a posadil na paty. „Proč ti vadilo, že jsem Kookieho plácl po zadku? Dělám to pořád… I u tebe,“ připomněl mu holý fakt.
„Ale nikdy jsi neviděl, jak jsem se na to zatvářil,“ zabrblal Tae, což Jiminovi vytřelo zrak.
„Kruci…“ vydechl.
„Asi tak. Trpím ti to, protože… zkrátka musím,“ pokrčil o pár měsíců mladší zpěvák rameny. V tu chvíli se pootevřely dveře a do pokoje někdo zacouval zadkem napřed. Jimin i Tae okamžitě pochopili, že dotyčný nechtěl, aby ho někdo viděl vklouznout dovnitř. Prostě se rozhlížel po chodbě, zda jeho tajný průnik nemá nějaké svědky. Když se pak otočil na přítomné, ne pouze jednoho přítomného, kterého v pokoji očekával, ztuhl jako rampouch, těkaje nervózně očima.
„Sakra, věděl jsem to!“ vyhrkl Jimin jako první. „A určitě nejsem jediný. Ale proč jste mi nic neřekli? Myslíte, že bych to poslal dál?“ zatvářil se dotčeně, než vstal a dal si ruce v bok. „Fakt mě to od vás mrzí!“ řekl upřímně a začal se hrnout ke dveřím, zjevně uražený. Kook mu zatarasil cestu a Tae ho chytil za paži a vrátil zpátky.
„Chceš být spolupachatel?“ zamračil se Tae a Jimin se podivil.
„Spolupachatel čeho? Toho, co už stejně všichni ví? Že jste mi to právě potvrdili, ze mě nedělá spolupachatele, protože to byste museli dělat něco nezákonnýho, což neděláte. Dokonce i ve smlouvě o tom není ani slovo. A já jsem váš kamarád, do háje!“ rozčílil se. Tae mu položil ruku na rameno a významně se podíval na Kooka, který jen přikývl. Tae pak přešel k bílé skříňce s šuplíky a hned ten první vysunul. Sáhl najisto, Jimin ale neviděl, co dělal. Až když se k němu Tae vrátil a před obličej mu strčil levou ruku, na níž zářil docela obyčejný kroužek z bílého zlata na prsteníčku, brada mu spadla až na zem. A aby toho nebylo málo, Kookie k Taeho dlani přidal svou.
„Já ho nenosím, protože by si to fanoušci dali okamžitě dohromady,“ vysvětlil Tae. Jimin nenacházel slova. Zíral na ty dva, jako kdyby k němu právě spadli dva mimozemšťané.
„Chcete mi říct, že… vy dva…“ kmital ukazováčkem s jednoho na druhého. Kluci se na sebe podívali a usmáli se. „Kdy jste to proboha stihli udělat? Můj Bože, jak jsme byli na udělování cen v Las Vegas,“ uvědomil si Jimin náhle a žuchl sebou na postel, odkud se podíval na Kooka. „A ty jsi právě přišel, aby…“ opět z jednoho na druhého střelil pohledem, v očích další uvědomění. Rychle se vyšvihl na nohy a vyrazil znovu ke dveřím, přičemž tentokrát ho nikdo nezastavil.
„Chtěli jsme ti to říct. Až by byl vhodný čas. Víš, že jsme pořád v letu,“ promluvil k němu Jungkook omluvně. Jimin se zarazil a zadíval do země. Mohl se na ně zlobit? Jen opravdu netušil, že je to až tak vážné. Kdyby mu Tae, nebo i Kook řekli, co se děje, krotil by se.
„A i když jsi mě přistihl, že se mi to nelíbí, musím tě požádat, abys s tím plácáním nepřestával. Jsi kontaktní člověk, Jimine. Vypadalo by to divně,“ vysvětlil Taehyung. Jimin jeho slova chvíli zvažoval, než přikývl a ztratil se. Jakmile za ním zaklaply dveře, Jungkook se po Tae ohnal pažemi a strhl ho na postel.
„Počkej,“ zaúpěl Tae. Měl v kapse telefon a nerad by si ho rozbil. Rychle ho vytáhl a usmál se při vzpomínce na poslední Kookieho zprávu.
Mám chuť na svého manžela. Má i můj manžel na mě chuť?
„Má,“ zakýval Tae hlavou a šťastně se usmál. Vlastně uměl hrát, když chtěl. I v reálném životě. Ale Jimina pro jistotu nechá u původní verze.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
