Extasy's Oneshot /k-pop, j-pop etc./ ✔️

Ugly look

Upozorňuju, že tohle je naprosto zbytečná povídka, která vám nic nedá, ani se v ní nic moc závratného nestane, ale nějak jsem měla potřebu ji napsat. Asi kvůli té montáži dole, vůbec první, co jsem s BTS vytvořila a taky kvůli jednomu Taeho pohledu, který moje dilema mezi realitou a přáním opět na chvíli nasměroval k mému fantazii milujícímu já 😄 Každopádně si tento pohled můžete najít, pokud jste ho tedy ještě neviděli. Odehrál se při live písni Dimple na koncertu 5th Muster 22.6. A jak jinak mě opět inspiroval💜

**************

Všiml si pohledu, který mu Taehyung věnoval, ale v první chvíli mu nepřikládal vůbec žádnou důležitost. Jenže možná měl. Protože teď už bylo všechno jinak.
 

„Chtěl bych probrat včerejší koncert,“ oznámil Namjoon svým kolegům, proč je vlastně další den všechny svolal, ač měli mít volno. Vystoupení 5th Muster bylo velmi náročné, ostatně jako všechny jejich velké koncerty v halách, ale podle ohlasů dopadlo nad očekávání. Na hudebních serverech se neprobíralo nic jiného a lidé byli nadšení.

„Bylo to super,“ pokýval Hobi hlavou a Yoongi mu dal stejným gestem za pravdu. „Jo, podařilo se to, já jsem spokojený…“ přihodil si i Jin.

„Napadlo mě, se podívat na záznam, co říkáte?“ navrhl leader. Však to nebyl neobvyklý postup po některých výjimečných koncertech. A tento se navíc vysílal na Vlive živě. Všichni členové se k jeho nápadu přidali, tedy až na Taeho. Opět neměl náladu, ale u něj to přece jen nebylo nic neobvyklého. Namjoon se po něm podíval, pokrčil rameny a našel na Vlive záznam, který hned pustil. Kluci se mezitím rozesadili na pohovce, křeslech, nebo na zemi, aby na jejich velkou televizi dobře viděli.

Záznam byl přes dvě hodiny dlouhý. Tae ho vyloženě přetrpěl, ale neřekl za celou dobu jediné slovo vzdoru. Jen se modlil, ať už to skončí.

Což o to, koncert si užil, miloval svou práci a bylo vidět, že je na stagei jako ryba ve vodě. Problém byl v tom, jak se cítil uvnitř. Jak jednou Jimin prohlásil, uměl hrát, pokud měl hrát, ne ve skutečném životě, to byl prostě přirozený, a ne vždy v povznesené náladě.

Po skončení koncertu si ještě sdělili své dojmy a pak už Namjoon všechny propustil.

Tae se vrátil do svého pokoje, kde sebou praštil na postel a obličej zavrtal do polštáře. Byl šíleně unavený a chtělo se mu spát, jenže mu taky kručelo v žaludku, zatímco jeho mysl bloudila v nebezpečných vodách, což teď nemohl potřebovat. Ne, když byli všichni doma.

Klepání ho z těchto temných vod naštěstí vytrhlo. Zahuhlal do polštáře dále a pak už cvakly dveře a Taemu tedy nezbylo nic jiného, než se podívat, kdo dostal chuť navštívit jeho pokoj. Momentální touhu s obrovským úsilím odsunul prozatím stranou.

„Eh, Jiminie?“ podivil se, když pohlédl do usměvavé tváře svého nejlepšího přítele. Mladík se posadil vedle Taeho a tak se oba kluci posunuli až k čelu a natažené nohy téměř na chlup ve stejný okamžik překřížili v kotnících. Sedávali takhle spolu často. Povídali si, řešili blbosti, nebo i důležité věci, smáli se a vzpomínali…

„Máš špatnou náladu,“ zkonstatoval Jimin.

„Však mě znáš,“ pokrčil Tae rameny. „Copak, nudíš se?“ rýpl si a Jimin úplně vážně zavrtěl hlavou.

„Užil sis ten koncert včera?“ zeptal se a Tae se usmál.

„To víš, že jo,“ drbl do kamaráda ramenem.