Extasy's Oneshot /k-pop, j-pop etc./ ✔️

Damn k-pop

„No a to je ten problém," přerušil ho Sutan rázně, zatímco si na hřbetu dlaně připravoval makeup, který na Adama použije. „Oni točí jedno video za druhým, pořád je někde vidíš, pořád se o nich mluví. K-pop je o zatraceně dobré propagaci..."

„Je o kvantitě, ne kvalitě!" řekl to Adam svými a dle jeho mínění i správnými slovy. „A co si pak my, co se snažíme dělat kvalitní hudbu, máme počít?"

„Pro někoho k-pop kvalitní hudba je," usmál se Sutan. Sice pochybovačně, ale jednoznačně měl pravdu. „Je mi líto, baby, ale taky to bude o věku. Jsou to mladí kluci a nejvděčnější cílová skupina fanynek má tak čtrnáct let," dodal znale. „Ty si rodidla ze sedmatřicátníka trhat nebudou," zakroutil hlavou.

„Dobrý, já tomu rozumím," zamával mu Adam před obličejem dlaní. „Jak jsi na tom?" kývl bradou k makeupu. Maskér zhodnotil odstín namíchané báze, pak jej přiložil k Adamově tváři, pro zhodnocení a zamračil se.

„Není to ono. Musím namíchat nový."

„Tak já si zatím odskočím." Zpěvák se zvedl z křesla a vyrazil ke dveřím.

Na chodbě byl mumraj. Neviděl žádné známé tváře, spíš hodně asistentů, jenž pobíhali sem a tam, a pořád něco řešili, nosili kelímky s kávou, láhve s vodou, či jiné tekutiny pro své šéfy. Pak tu byli lidé od produkce s porty před ústy, kteří vypadali, jako kdyby si povídali sami se sebou a v neposlední řadě potkal skupinku tanečníků v zářivých brazilských kostýmech. Přemýšlel, který zpěvák, či zpěvačka je asi bude mít ve své crew. Než došel k toaletám, modlil se, ať nepotká žádného Korejce. Pořád byl dost rozpálený po rozhovoru se Sutanem, ale o konflikt nestál.

Adamův vztek vyvrcholil po shlédnutí reklamy na dnešní udílení hudebních cen. Mluvili o nich znatelně víc, než o jiných umělcích, kteří zde měli dnes převzít nějakou cenu, či vystoupit, včetně něj. Vlastně jeho jméno bylo na závěrečné propagační stránce uvedené až úplně dole a ještě hodně malými písmeny. Oni ale byli napsaní jako první a ta podělaná tři písmena zabírala asi půlku obrazovky. Aby se z nich všichni nezbláznili, napadlo Adama znovu, zrovna když zaplul do liduprázdné místnosti s pisoáry. Jen co vykonal potřebu, stoupl si k umyvadlu a začal si mydlit ruce. Z myšlenek ho vytrhl zvuk otevíraných dveří. Nějaký kluk vešel dovnitř, kývl jeho směrem hlavou na pozdrav a postavil se k pisoáru. Adam viděl pouze jeho záda, ale něco mu říkalo, že tvář, která se na okamžik mihla v zrcadle, odněkud zná. A co hůř, patřila Asiatovi.

Věděl, že by to měl nechat plavat, jenže nechtěl. Namačkal si do dlaně další dávku tekutého mýdla a pokračoval v mytí rukou, dokud kluk neskončil a nepostavil se vedle něj. Podívali se na sebe ve zrcadle a mladík se zdvořile pousmál a znovu kývl hlavou. Tváře měl lehce zrůžovělé, působilo to stydlivě.

„Ty jsi od nich, že jo?" vyrukoval na něj Adam bez varování. Kluk se lekl a couvl. Když se vydal ke dveřím, Adam mu zatarasil cestu. Byl vyšší, mohutnější, prostě oproti hubenému Korejci pořádný kus chlapa. A tyhle houžvičky všechny ty holky žerou, jo? Co na nich vidí? Kromě pěkné tvářičky?

„Promiňte, já... neumím moc anglicky," vyhrkl kluk s jasným strachem v očích.

„Tak to je perfektní. Ani anglicky neumíte, ale hlavně, že dostáváte americké ceny!" zavrčel Adam.

„Namjoon!" sykl kluk. Najednou dostal jeho obličej úplně jiný nádech. Jakoby byl naštvaný.

„Cože?" nechápal Adam.

„To Namjoon, on je náš tiskový mluvčí," vydrmolil ze sebe mladík celkem srozumitelně. I slovosled byl kupodivu správný. „Vy pane, máte s námi nějaký problém?" přihodil si ještě otázku, přičemž jeho oči byly ledové jako rampouchy. Evidentně už mu došlo, že právě narazil na svého anti-fanouška.