Better than everything • Nik Tendo

12.

„Chápeš to? Já vůbec nevím, co se stalo. Byl v pohodě a najednou tohle. Dobře, možná jsem na něj neměla hned vyjet, ale sakra divíš se mi? Čekala jsem tady dlouho na něco, co se vůbec neuskutečnilo. Jenže mě už tohle nebaví, Toky. Pořád se točíme dokola. Jednou je to skvělý a podruhý zas naprosto příšerný." řekla jsem Tokymu hned, jak jsem mu povyprávěla celou hádku s Dominikem

„Já tě chápu, ale jeho ne. Je to zmrd a to, co ti řekl bys mu neměla hned odpustit. Hele.. nechceš si dát chvíli pauzu?" řekl opatrně

„Ty víš jak končej pauzy ve vztahu. Nedokážu být bez něho, ale taky mě šíleně ničí." povzdychla jsem si

„Vím, jak to končí, ale vy dva jste něco jinýho. Nemůžete jeden bez druhýho skoro ani dýchat. Dřív nebo později budete zase spolu."

„Uvidím.." řekla jsem smutně

POHLED DOMINIKA:

Je ráno. Celou noc jsem byl bez ní a ještě k tomu s pocitem, že jsem to tak šíleně moc posral. Jedu k ní a omluvím se jí.

Rozloučil jsem se s Jakubem. Popřál mi hodně štěstí a řekl mi, ať mu pak hned napíšu. Tak zkurveně moc se bojím. Vůbec nevím, co jí mám říct a už vůbec ne, jak se mám chovat.

U NATY:

Začal jsem odemykat dveře. Je tu strašný ticho, takže se trochu začínám bát, že tu není. Projdu kuchyní a vidím tři prázdný flašky od vína. Takže je mi jasný, že nikam neodešla, ale spíš někdo přišel k ní.

Mířím rovnou do ložnice. Najdu jí tam vedle Tokáče.

Než stihnu promluvit, Naty se vzbudí a vyděšeně se na mě podívá.

„Co tu děláš?" zní dost nasraně

„Spíš co tu dělá on." odpověděl jsem a hodil pohled na toho zmrda, co mi dělá do holky

„Včera jsem přijel uklidnit tvojí holku, která byla na dně z toho, cos jí řekl. Radši bych se zaměřil na ní." řekl Toky

„A proto s ní musíš spát v posteli?"

„Nabídla jsem mu to já." řekla Naty

„Jdu. Dáš to, Naty." řekl a objal jí

Mezitím jsem tam mohl umřít žárlivostí. Nesnáším, když mi na ní někdo jinej šahá, ale v týhle situaci, ve který jsme budu radši ticho.

„Co dáš?" zeptal jsem se jí, hned jak Toky odešel a sednul si na postel

„Nic." řekla nervózně

„Zlato, hrozně se ti omlouvám. Fakt netuším, co to do mě vjelo. Strašně mě to mrzí." řekl jsem upřímně

„To je všechno?" zeptala se

„Co?" odpověděl jsem zmateně

„Ty si myslíš, že se tu objevíš, řekneš mi dvě věty o tom, jak se omlouváš a já ti odpustím?"

„Já.."

„Ne. Nic neříkej. Ublížilo mi to, Dominiku. Tohle nejde omluvit jen tak. Neměl si to vůbec říkat. Dobře, vyjela jsem na tebe první, ale měla jsem k tomu právo. Takhle to už nejde prostě." dodala

„Jak to myslíš?"

Jestli řekne to, co si myslím, tak se jí tady sesypu.

„Musíme si dát pauzu." řekla a podívala se jinam

Jak jsem si myslel, tak se taky stalo. Cítil jsem slzy na tváři. Nemohl jsem dýchat. Co se to se mnou kurva děje?

„Prosím." jediný na co jsem se zmohl

„Nemůžu, promiň."

POHLED NATY:

Tak moc to bolí ho takhle vidět. Nikdy jsem ho neviděla brečet. A je mi hrozně, když vím, že je to kvůli mně.

„Miluju tě." řekl

„Já tebe. Ale teď to nejde." odpověděla jsem

„Nemůžu o tebe přijít. Nedokážu bejt bez tebe."

„Zvládneš to. Musíš mi dát čas a prostor."

Opřel se o své kolena a položil si hlavu do dlaní. Nemohla jsem se na to koukat.

Zanedlouho odešel a já to všechno, co jsem v sobě držela pustila ven. Brečela jsem několik hodin a neviděla konec. Prokecala jsem celé ty hodiny s Tokym přes telefon. I přes jeho
milá slova jsem neviděla dobrý konec. Možná, že jsem mu měla odpustit?..