Better than everything • Nik Tendo

20.

POHLED NATY:

„Vážně? Vážne jste ho sem vzali? Ještě z něho děláte bratra a všichni ho objímáte?" spustil Dominik a všichni ztichli. Radek vypnul hudbu a každý jen čekal, co se bude dít.

„Dominiku, je to dlouholetej kámoš." Jakub se ho snažil opatrně uklidnit, ale moc mu to nevyšlo

„Dlouholetej kámoš, co ti dělá do holky." začal se ironicky smát. „Všichni tady, do jednoho, jste stejný mrdky jak on. Plácáte ho po zádech po tom, co mě podkopnul a flusnul na mě." pokračoval

Všichni mlčeli. Nikdo nevědel, co říct. Ani já. Ty holky si jen něco šeptali a všechno sledovali jak nějaký film.

„Nic neřeknete, hah? Co se dalo čekat." řekl s výsměchem. „A vy vypadněte. Stejně tu nemáte co dělat." zařval na holky

Ony se sebraly a odešly, což jsem nečekala.

Podíval se na mě a čekal, co ze mě vypadne. Nemám co říct, ani nemůžu. Nechci se do téhle debaty zapojovat, protože na to nemám sílu. Trochu se mi podlamují nohy z opilosti. Dominik je taky dost opilý, a tím se jeho vztek ještě prohlubuje.

„A co ty?" přesunul svůj pohled na Tomáše

„Nevážíš si jí." řekl potichu

„Co prosím?"

„Říkám, že si jí nevážíš, rozumíš? Asi měla nějakej důvod, že za mnou utekla. Ani ji nenecháš být šťastnou jeden večer." dopověděl

Tohle byla asi poslední kapka. Dominik se na něj vrhl, srazil ho na zem a začal do něj mlátit. Jakub se je s klukama snažil roztrhnout, ale zkuste si dvoumetrovýho chlapa jen tak odhodit.

„Tak a dost!" zařvala jsem

Naštěstí to fungovalo. Oba přestali a podívali se na mě.

„Tomáši, víš moc dobře, že to byla chyba. Nebylo to upřímný. A ty, Dominiku? Máme si snad co vyčítat?" snažila jsem se, abych mluvila srozumitelně, ale z důvodu alkoholu v krvi jsem zněla poněkud zmateně

„Nenalhávej si to, Natálie." řekl Tomáš

„Co by si měla nalhávat?" Dominik se do toho přidal

„Moc dobře víš, jak to mezi náma bylo a je." dodal

„Bylo. Říkala jsem ti to několikrát. Je to minulost, Tomáši. Minulost." zdůraznila jsem

Všichni jen koukali a nic neříkali. V tuhle chvíli se rozhovor konal jen mezi náma dvouma.

„Vážně? Tak proč, když ti pokaždý ublíží, voláš mně? Proč mě u sebe necháváš přespat? Proč si za mnou přiběhla? Mohla sis vybrat kohokoliv a víš to."

Na jeho otázky nejsem schopna odpovědět. Neznám odpověď.

„Počkat, co?" Nik se na mě zmateně podíval

„Pořád ke mně něco cítíš, přiznej si to." Tomáš toho pořád nenechal

„Necítím." zapřela jsem

„Co se tu děje?" zeptal se Jakub

„Byli jsme spolu. Sice je to dávno, ale stalo se to." odpověděl za nás oba

„Co kurva?" Dominik vyjekl

„Vysvětlím ti to." ujistila jsem ho

„Chceš ho?" zeptal se mě

„Co? Ne!" vykřikla jsem na obranu

„Doprdele, Natálie, nelži sama sobě!" přidal se zas Tomáš

„Tak chceš ho nebo ne? Šukáš s ním?" zařval na mě Nik

„Ne to ne!" bránila jsem se

Začalo mi být špatně. Měla jsem černo před očima, bylo mi horko, nemohla jsem dýchat. Jakub si toho všiml a koukal na mě.

„Doprdele tak co?! Jednou za mnou běháš, jak mě miluješ. Brečíš, že jsem se ti měsíc neozval a teď? Teď zas běháš za jiným? Už se dopíči rozhodni, koho a co chceš." začal zvyšovat hlas. „Jestli k němu pořád něco cítíš, jsi akorát další šlapka." dodal

„Stejně se pořád vracíš ke mně. Dávám ti víc než on. A ty to víš! Přiznej to, miluješ mě!" Tomáš opět pokračoval

Udělalo se mi hrozně zle. Slova, co Dominik vypustil z pusy mě zabolela. A to dost.

Podlomily se mi kolena a já spadla na zem. Jakub se za mnou okamžitě vydal a zvedal mě. Posadil mě na gauč a dal mi vodu.

„Vidíte, co děláte? Hádáte se jak dva haranti! Oba tu holku očividně milujete a takhle ji necháte. Nadáváte akorát sami sobě, nemyslíte na nikoho jinýho než na sebe! Překřikujete se tu jak úplný idioti. Držte huby už kurva! Podívejte se na ní! Ani jste neviděli, jak jí je. Pořád jste mleli ty stejný hovna dokola!" zastal se mě Kuba

Oba koukali a nic neříkali. Dominik šel zamnou.

„Teď se začneš starat? Vážně až teď? Oba jste akorát šašci. Záleží vám vůbec na ní? Řvete tu na ní jak na malou holku, ani jí nenecháte nic vysvětlit." pokračoval Jakub a opět nikdo nic neřekl

„Chceš s nim jít?" podíval se na mě a já ukázala hlavou, že ne

Po tom, co se právě odehrálo. Po tom, co mi řekl, že jsem šlapka. Nechci ho vedle sebe.

„Naty, odveď jí nahoru ať si lehne. A ty za ní nelez." ukázal na Dominika

Natka kývla a šla pro mě. Pomohla mi se zvednout a vedla mě nahoru. Uložila mě do postele a dala mi vodu.

„Je ti lepšie?" zeptala se mě

„Jo, děkuju." usmála jsem se na ni

„To nič. Zajtra si o tom porozpráváme, či budeš chcieť. Teraz choď spať a odpočiň si. Som tu pre teba." úsměv mi oplatila

Já jí znovu poděkovala a zachumlala se do postele. Jsem ráda, že se o tom už nechtěla bavit. Asi bych to teď ani nezvládla.

Nemohla jsem vůbec usnout. Slyšela jsem, jak se dole Jakub pořád hádá s Dominikem.

„Protože jí miluju, pochop to dopíči!" zařval Dominik na celou chatu

Tohle bylo poslední, co jsem slyšela. Pak už bylo ticho. Po chvíli jsem konečně usnula a uklidnila se.

další díl a tentokrát trochu delší než obvykle. děkuju za podporu, vážím si toho! dejte vědět, jak se vám tahle kapitola líbila! <3