Představte si místo v hlubokých lesích, kde mohou žít všechny druhy lišek, aniž by k sobě chovali jakoukoliv zášť. Nezáleží odkud liška pochází jakou má barvu srsti, velikost či schopnosti. Tady jsou si všichni rovni.
Ale i tento sen se může rozply...
^ Nahoře můj obrázek - Minae, Rasuse a Bulvy (Skeleris)
Poklusem jsem se vracel zpátky k potoku, aby náhodou někdo z mé smečky nezjistil, že jsem byl pryč. Slunce se tyčilo vysoko nad zemí, ale stále ještě nedosáhlo svého nejvyššího bodu. ,,Ztratil jsem, už tolik času." pomyslel jsem si. Měl jsem ho využít na lov, ale místo toho jsem si povídal s Mohutnou tlapkou a Kapiem. Při vzpomínce na veselou jezevčici a vysokého kolouška, jsem se ohlédl, jako by se za mnou mohli objevit. Nikdo tam, však nebyl.
Šel jsem dál, ale na jednou jsem přece jen, nějaký zvuk uslyšel, ale než jsem ho stihl lokalizovat, proběhlo mi to pod tlapkama. Byla to malá hnědá myška, která okamžitě upoutala můj pohled. Neváhal jsem už ani minutu a rozběhl jsem se za ní. ,,Už žádné vybavování je načase dokázat, jaký jsem lovec."
Myš zoufale běžela, tak rychle, jak jí její malé nožky umožňovaly. Ale stále nedokázala najít úkryt, kam by se dokázala dostat včas, aniž bych jí chytil.
Byl jsem hnedka za jejím osacem a párkrát po ní i chňapnul, ale zároveň jsem cítil, jak mi dochází síly, avšak jsem se odmítal vzdát. Myš byla přímo předemnou. ,,Teď to nemůžu předce vzdát! Teď ne!" Vzdálenost mezi myší a mnou, byla jen pár liščích skoků, které se každým okamžikem zkracovaly. Ale všechno se během okamžiku změnilo, když se ze křoví vyřítil neznámý lišák. Popadl myš do zubů a usmrtil ji.
Předemnou se tak zastavila štíhlá postava v huňatém hnědém kožichu, černýma ušima, maskou a položkami. Přes jeho hřbet se táhl temný pruh, který byl skřížen s dalším pásem přes ramena a dohromady mu tak tvořily tmavý kříž na zádech.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Rasus - cross fox (křížová liška)
Nebyl jsem schopný zarágovat, jelikož jsem neočekával, že by se mohl předemně někdo postavit a tak jsem se nemohl zastavit. Jediné, co jsem, ale dokázal bylo zakopnout a narýt si čumák.
Lišák nechal drobné tělíčko hlodavce spadnout na zem a sledoval, jak jsem udělal kotrmelec, až k jeho nohám. ,,Ále kohopak to tu máme?" prohlížel si mě lišák svýma žlutýma očima. ,,Nejsi ty náhodou jeden z prcků Jo-Jo a Ňaf-Ňafa?" Nebyl jsem schopen mu odpověděl. Svět se mi stále točil, prskal jsem kousky hlíny z nozder i z pusy a těžce se posadil na zem. ,,A jsi to ty! Cítím z tebe jejich pach a asi i pach tvích sourozenců?" Okamžitě se v jeho očích objevila radost: ,,Ani nevíš jak jsem se těšil na mladšího brášku. Vyrůstat se dvěma sestrami jako jedinej kluk je děs."plácl sebou na zem a rychle vrtěl ocasem. ,,Nejspíš bych se ti měl představit. Jmenuji se Rasus, jsem křížová liška a jsem Nasusův učedník, takže strážím hranice a občas lovím." opět přesunul svoji pozornost na mně: ,,A teď o sobě můžeš mluvit ty. Jak se jmenuješ?" Stále jsem zpracovával všechny informace, které na mě vychrlil, že jsem si málem neuvědomil, že přestal mluvit a čeká odemě odpověď. Naštěstí místo mě odpověděl neznámí hlas. ,,Rasusi." uslyšel jsem hlas, který přicházel odněkud z výšky. ,,Ajaj tohle je moje sestra." zašeptal lišák mím směrem a svěsil ocas. ,,Nebuď na Ruhahu, tak hrr." napomenula ho liška, která ladně seskočila z větve stromu před nás. Byla to drobná liška s šedohnědým kožichem a bílím bříškem. ,,Rasusi, snaž se krotit své nadšení a neotravuj děti." lehce ho švihla ocasem přes čumák a otočila se na mě: ,,Jsem Minae, učebnice a pravá ruka Paratekuse." představila se a posadila se naproti nám. Pak otočila svůj pohled přes rameno: ,,Bulvo! Pojď k nám." zavolala a pak se opět otočila na mě. Měla krásné tmavé kaštanové oči. ,,Hlavně se zase nelekni." řekla mi a já nechápavě naklonil hlavičku. Blízký porost zašustil, když z něj výška další liška, tentokrát se šedinou srstí a v tlaně držela mrtvé žluto bílé kotě pošpiněné vlastní krví. Díval jsem se na tu lišku a připadalo mi, že je mi nějaká podvědomá. Ale jakmile se naše pohledy střetly, zastavila se a já jsem pochopil. Ty její velké oči, bez emoce s panenkama staženýma do malích rozměrů mi hleděli do středu samotné duše. ,,Příšera!" okamžitě jsem si vzpomněl a výkřikl. ,,Aaah!" rychle jsem se běžel schovat do Rasusovi srsti a tam jsem se pokoušel najít bezpečí.
