antiHRDINKA

1. Kradená pizza

,,Ty prostě nikdy nedokážeš ve věcech najít skrytý význam."
,,A proč bych to dělal? Proč prostě nemůžou všichni všechno říkat na rovinu? Nejsme ve válce, nemusíme mluvit v kódech," John si uraženě založil ruce na hrudi a opřel se o kuchyňskou linku.
,,Pak by ,ale nebyl svět tak zajímavý," postavila jsem se před něj a podívala se mu zpříma do očí, když jsem napodobila jeho výraz.

,,Fajn, máš 15 vteřin vzpomenout si na JEDEN,"při slově jeden zvýšil hlas a ukázal na mě prstem, ,,film ve kterém je skrytý význam ten tvůj feminismus. Čekám," přestože je John odjakživa jedním z mých nejlepších přátel, nenáviděla jsem ,když mě takto shazoval. Naštěstí jsem dost velký nerd na to, abych na takové otázky vždy našla odpověď.
,,Můžu seriál?" zeptala jsem se.
,,Ne."
,,Tohle je fakt dobrý," John se na mě chvíli povrchně díval a pak protočil oči a jen přikývnul.
,,Stranger Things."
,,Cože?" vyprskl smíchy a přestal se opírat o kuchyňskou linku, aby se na mě mohl svrchu podívat.
,,Nech si to vysvětlit," položila jsem mu ruce na ramena a zatřásla s ním se snahou ho přinutit se přestat smát.
,,Kde se v seriálu u kterého brečim strachy schovává feminismus?" ztěžka jsem vydechla, protože jsem věděla, že ať řeknu cokoli John si to stejně přebere podle svého, ale zároveň jsem se těšila, že mu třeba na chvíli ten škodolibý úsměv z tváře zmizí.
,,Mám hned několik případů. Například Joyce, maminka Willa, hned v první sérii se ukáže jako jedna z nejsilnějších charakterů celé série, vždyť jí zmizel syn a ona má dost síly na to ,se z toho nezbláznit a sama ho hledá. Pak je tu Eleven, která je jen tak mimochodem, jediná ze všech postav ,kdo je schopný se vším nadpřirozenem z Upside Down něco dělat. Nancy je ze začátku trochu moc poháněna pubertou, ale pak z toho holčičího světa vstane a začne nakopávat zadek všem kdo jí a jejím blízkým zkřiví vlas. No, nakonec Max u které to snad nemusím ani vysvětlovat, protože ta se jako feministka chová docela očividně,"
John se posadil ke stolu, ruce položil na stůl a zkoumavě se na mě podíval.
,,Právě jsi ze Stranger Things udělala hororovou verzi Gilmorových děvčat."
,,A jsem na to náležitě pyšná," John sklopil hlavu a promnul si spánky.

,,Neuvěříte co mám!" do kuchyně doslova přiběhl nadšením překypující Roger s krabicemi pizz a otráveným Brianem v patách. Myslím, že z nás čtyř je Brian a Roger nejhorší kombinace ,jelikož je Brian moc galantní na energií vždy nabytého Rogera.
,,Jdu si tak domů, abych mohl celý den koukat na filmy a jíst Cheetos, když mi zavolá bratr a říká, že je mu strašně špatně a ptá se jestli rozvozím pizzu za něj."
,,Ty jsi ukradl pizzu?! Víš jaký problém z toho bude mít?" obořila jsem se na něj.
,,Řekla jsi to přesně, jaký z toho bude mít ON problém, takže zmlkni, vem si tu krabici a hezky poděkuj, že jsem ti dovezl oběd."
,,Zmetku."
,,Rádo se stalo," zářivě se na mě usmál a hodil přede mě krabici s pizzou.
,,Já si rozhodně nestěžuju," ozval se John a dal se do jídla.
Jediný Brian probodával Rogera pohledem a pizzy se ani nedotkl. Dokázala jsem si představit co si teď asi myslí. Proč jsem si raději nenašel kamarády na vyšší etické úrovni. Protentokrát bych s ním asi souhlasila. Vyrazil pomalým krokem ke stolu a posadil se na židli vedle mě, ošklivě se na mě podíval, když jsem i já už kousala do kousku pizzy. Pořád mi to přišlo špatné, ale měla jsem hlad a Mike, Rogerův bratr, si to vyřídí s ním, ne se mnou.
,,Myslel jsem, že z nich tří jsi alespoň ty trochu rozumná."
,,Nech toho, Briane," probodla jsem Briana pohledem a už si ho dál nevšímala.

5.00

Rychle jsem budík vypnula a snažila se přimět nohy vylézt z postele. Táta věděl, že s kamarády koukám do večera na filmy ,a že tu občas všichni usnou ,takže mi budík nastavil brzy ráno, jako trest za to, že u mě v pokoji jsou teď momentálně tři kluci. Nutno podotknout, že měřím 164 centimetrů a zástupci opačného pohlaví, namačkaní vedle mě jsou v rozmezí 180 až 190 centimetrů.
Je těžké být jedinou dívkou v partě a ještě těžší být ta u které doma je největší klid ,takže je to nejlepší místo kde můžeme trávit čas. Ve škole se hláškám o tom, že mám svůj osobní harém nevyhnu jediný den a kdyby věděli, že tu teď všichni tři přespali? Byla bych v háji. Nikdy jsem, ale nemilovala ani jednoho z nich. Tedy milovala v tom přeslazeném smyslu. Ani si nepamatuji, že bych se někdy s nimi nekamarádila. Vyrostli jsme ve stejné čtvrti, chodili do stejné školky, školy, hráli si na stejných hřištích, zkrátka jsem nikdy pořádně nepoznala jaké to je patřit mezi holky nebo mezi jiné kamarády. Vždycky jsem měla jen je. Johna, Rogera a Briana.
Skopla jsem Rogera z postele a on s hlasitým žuchnutím spadl na zem. Ani to sním nehnulo.
Brian a John si začali unaveně mnout oči.
,,Brý ráno."
,,Ticho, spím," zašeptal unaveně John. Brian, který si uvelebil u okna na gauči, protože nemohl vydržet mačkat se na nás všechny, mi pozdrav zdvořile oplatil.
Se zívnutím jsem odešla do koupelny a nalila do kyblíku ledovou vodu. Ledová voda je způsob jak nejúčinněji dostat Rogera z jeho hlubokého spánku.
Když jsem se vrátila byl, ale Roger už vzhůru a tiskl se naštvaně ke stěně a bránil se co to šlo, když mu Brian s Johnem kreslili černou fixou srdíčka po celém těle a drželi ho takovou silou, že bych se nedivila, kdyby měl modřiny na místech, kde ho Johnovi a Brianovi ruce svírali.
,,No tak, nebraň se Rogeríku, jen ti chceme ukázat jak moc tě máme rádi," řekl John a smál se jako malé dítě. Brian s ním.
Zavřela jsem dveře, vrátila se do koupelny, vylila kyblík s ledovou vodou do umyvadla a šla se radši převléct tam, protože svědkem toho co se děje u mě v pokoji, jsem být nechtěla.