Láska K Lišce (Postupné pokračování)

4

Tato kapitola bude z pohledu lišky.
A omlouvám se za neaktivitu. Neměla jsem inspiraci.

Z pohledu lišky

Procházel jsem se po lese, protože jsem si musel pročistit hlavu. Poté jsem viděl jak nějaká zvířátka někam jdou. Rozhodl jsem se je pronásledovat. A zastavil jsem v nějakém sadu. Kde se sešlo několik zvířátek a vesničanů.
Přišel jsem blíže a uslyšel nádhernou melodii. Popošel jsem ještě blíž. A uviděl dvě dívky, které seděli na trávě. Jedna hrála na flétnu a druhá se houpala do rytmu.

Poslouchal jsem písně které hrála. A přitom ji pozoroval.
Poté co dohrála oznámila že už musí jít domů.

Já se musel vrátit zpátky do paláce.

Druhý den jsem se rozhodl, že se půjdu projít a podívat se do sadu. Jestli tam budou ty dívky.
,, Je už ráno tak by tam mohli být.'' říkal jsem si.
A jak jsem doufal byli tam. Sbírali jahody. (mňam jak já bych si je dala). Celou dobu jsem je sledoval, poté ta krásná dívka vytáhla z kapsy flétnu. Už jsem viděl přicházet zvířátka, tak jsem se k nim připojil.
Měl jsem v očích jiskry, díval jsem se na dívku s úžasem. Poté si mě všimla, a na chvili se naše oči střetly. Ale pak uhla pohledem. Poté co dohrála všechny písně všichni odešli jenom já tam zůstal. Přišel jsem k ní a strčil čumák pod její dlaň. Ona to pochopila a začala mě hadit.
Potom jsem uslyšel její sametový hlas. Který si povídal s její sestrou
,, Mei, vidíš její oči??'' ,, Ano a co je s nima??'' ,, To nevidíš?! , vždyť ty oči má fialové?!! A jsou tak krásné''
,,Proč se rozplývá nad míma očima?,, Říkal jsme si pro sebe.

,, Nanami nemáme jít tak náhodou domů?''
Nanami, krásné jméno.
,, Pane bože ja zapomněla pa pa liško, uvidíme se zítra. Zítra zase přijdeme.'' Zamávala mi a pak už se ztratila z dohledu.
Řekl jsem si, že na ně tady počkám. Lehl jsem si do klubíčka a odpočíval. Po asi dvou hodinách jsem něco zaslechl, ještě bylo světlo takže jsem mohl vidět jak ke mě Nanami běží. Dala přede mě kus hadru. Rozbalila ho a přede mnou se objevil jahodový koláč.
Pohladila mě a poprála mi dobrou chuť a noc. Poté se sebrala a běžela domů, a já si tu vychutnával náhodný koláč. Po dojedení jsem se vydal do říše snů.

Vzbudil jsem se za svítání, ale pořád jsem měl zavřené oči. Přemýšlel jsem jestli přijde Nanami. Čekání se vyplatilo, protože už z dálky jsem slyšel její hlas. Poslouchal jsem se a slyšel co si říká.
Prej, že se budu jmenovat Sakura, blé.
Aby bylo jasno jmenuji se Tomoe ne Sakura, ale to ji říct nemůžu. Nemůžu se prozradit. Musím se s tím smířit.
Už jsem ji zahlédl a její úsměv také.
Sedla si ke mě a prohlížela si mě a já ji taky.

Najednou nám úsměv spadl z tváře, když jsme slyšeli dupot kopyt a troubení na roh. Viděl jsem její děsivý pohled. ,, Ale ne já zapomněla. Jestli mě pan Akura-ou uvidí mám velký problém. Nesmí mé rodině ublížit. '' Řekla a rozběhla se, ještě se stihla rozloučit.
Rozhodl jsem se běžet s ní.
Nanami nedávala pozor a zakopla o kámen. Rychle se zvedla a už zase běžela, kulhala takže ji musel bolet kotník. Běžela fakt rychle, protože jsem ji nestačil. Už jsem zahlédl její dveře, už se chystala skočit ale uklouzla a narazila si hodně kotník. A podle jejího výrazu musel hodně bolet.
Zrovna kolem jejich domu projížděl Akura-ou. Rozhlížel se okolo jako vždy, a náhodou zahlédl Nanami. Měl jsem strach a ona rozhodně taky.  Měl usměvaví výraz jako vždy, když se chystal nějakou rodinu zabít, a dnes to měla být Nanamina rodina.
Já byl schovaný za stromem a vše to sledoval, rychle se zvedla a utikala ochránit rodinu, stoupla si před ně. A z jejího výrazu bych usoudil, že je ochrání i kdyby měla zemřít.
Akura-ou sesedl z koně a tasil meč.

Přistoupil k ní a chystal se Mei zasadit ránu do břicha. Ale Nanami byla rychlejší a v ten moment strčila do Mei. A místo její sestry to zasáhlo Nanami, ta spadla s bolestmi na zem. Poté probodl jejich matku.
Mei se schovala do domu takže dobrý. Akura-ou nasedl na koně a odjel.
Mei po chvíli vylezla ven a běžela za rodinou. Šla nejdříve za matkou ta byla už mrtvá, ale za to Nanami ještě pomalu oddechovala. Rozběhl jsem se za nimi. Mei vzala Nanami do náruče a odešla do jejicho pokoje. Položila ji na postel a vydala se pro kbelík a hadr. Já si zatím sedl na zem a pozoroval Nanami jak pomalu oddechuje.

Mei asi po hodině měla všechny rány ošetřené a potom šla spát. Já měl příležitost, proměnil jsem se. Přešel jsem k Nanami a pohladil ji po vlasech, poté jsem dal vedle na stůl lahvičku s růžovými bobulemi (omlouvám se ale nevím jak se jím říká)  A odešel jsem do paláce......

Tak....doufám že se vám kapitolka líbila. Budu ráda za komenty a hlavně kritiku. A omlouvám se že mi to trvalo tak dlouho.

Vaše Haru-chan❤