Broken /DOKONČENO/

Kapitola dvacet dva

Z Liama pohledu

"Nialle?! Ne?!", zakřičel jsem.

"Musíme si pospíšit", řekl doktor a zaběhli s NiNim na sál. Chtěl jsem za nimi, ale doktor mě odstrčil.

"Tam nesmíte, je mi líto", řekl mi, než mi zabouchl dveře před obličejem. Skousnul jsem si ret a snažil se zadržet slzy, ale nakonec jsem jim podlehl. Chytl jsem se za paže a padl na sedadlo, spouštějíc slzy... bože, proč?

O pár hodin později

Pár hodin uteklo jako voda a já tu stále sedím a hledím do blba. NiNiho rodina se ode mě drží pár metrů a diskutují o tom, co se děje na sále. Já stále myslím na něj. Je to jen tvá vina, Payne. Jen tvá. Můžeš za to ty. To ty jsi ho šikanoval. To kvůli tobě se chtěl změnit. To kvůli tobě měl výčitky svědomí a chtěl se změnit. Kvůli tobě se z něj stalo to, co je teď. Jsi sobec. Šikanátor. Čůrak. Zrůda...

Když v tu se otevřeli dveře a v nich byl doktor. Vylétl jsem na nohy a sběhl k němu.

"Tak co?!", vyhrkl jsem panicky, ale pak se uklidnil.

"Jak je na tom Niall?", zeptal jsem se v klidu. On se na mě zahleděl a povzdechnul si.

"Je na tom zle...", řekl a poškrábal se na zátylku.

"J-jak j-jako z-zle?", vykoktal jsem.

"Je hrozně podvyživený. Navíc jeho srdce je na tom špatně. Jen tak tak dýchá...", řekl a já nemohl uvěřit svým uším.

"A pomůžete mu?", zeptal jsem se ho.

"To netuším...", vydechl.

"Teď je v kómatu", oznámil. Zahlédl jsem, jak NiNiho převáží na pokoj. To nemůže být pravda...

"Pokud se neprobere do 14 dnů, tak ho odpojujeme", dodal, než odešel. Doktor zašel za Niallovou rodinou a já se zakoukal na jeho pokoj. Přešel jsem ke dveřím a otevřel je. Když jsem vešel dovnitř, spatřil jsem NiNiho, napojeného na všechny různé přístroje.

"NiNi...", špitnul jsem a zakryl si ústa, než jsem k němu přešel. Usedl jsem na jeho postel a pevně uchopil jeho ruku do své. Jeho tvář byla vybledlá a celkově byl slabý. Neudržel jsem se a znovu spustil slzy.

"Nialle, já se strašně omlouvám. Jsem kreten. Je to jen má vina! Ty sis ublížil! Ublížil sis jen kvůli mě! Všechno mě strašně mrzí! Každé rány, co jsem ti dal, každé nadávky, kterou jsem ti řekl, strašně toho lituji! Kdybych to tak mohl vrátit zpátky, udělám to! Udělám cokoliv, abys byl v poradku...", vzlykal jsem a zahledel jsem se na jeho obličej.

"Prosím...", vzlyknul jsem hlasitě. Ale on nic... bez odezvy... byl jako mrtvý...

Další kapitola🙈