Broken /DOKONČENO/

Kapitola dvacet

Z Niallova pohledu

Dotrmácel jsem se do svého pokoje a snažil jsem se udržet na nohou. Totálně se mi motala hlava a měl jsem strašnou chuť se prostě na ten záchod vrátit a vyzvracet to, ale věděl jsem, že nemůžu. Že musím vydržet. Usedl jsem na postel a obmotal své ruce kolem mého podbříško. Uf, to je bolest... Proč to tak bolí? Můj žaludek byl v neskutečných křečích a já nevěděl, co mám dělat.

"Mami?!", křiknul jsem a doufal, že se někdo ozve, ale on nikdo. Co teď? Bylo mi čím dál hůř. Padl jsem na kolena a chytl se za krk. V mem krku začalo být sucho a mé hrdlo se zckvrklo. Ale v tom jsem začal kašlat. A to dost drsně. Pokryl jsem svá ústa dlaní a zakašlal ještě jednou. Však když jsem se na svou dlaň podíval, zděsil jsem se. Byla pokryta malinkatými skrvnkami krve. To není dobrý... Moje oči už byli plné slz. Mám strach... Z ničeho nic, jako na zavolání, se ozvalo vrzání hlavních dveří.

"Nialle?!", ozval se hlas moji mamky.

"Mami?!", křiknul jsem z plných plic. Slyšel jsem dupání a po chvíli se ve dveřích objevili mamka s Liamem.

"Nialle, co tu děláš?!", vyjekla mamka a společně ke mě sběhli.

"Kašlal jsem krev. Kašlal jsem krev...", rozvzlykal jsem se.

"Zavolej rychle záchranku", řekla mamka Liamovi a ten udělal, co mu řekla. Pevně si se mnou propletla prsty a hladila mě po tvari.

"Neboj se, vše bude v pořádku", řekla mi, mezitím co já hlasitě vzlykal a přál si, aby už všechno skončilo...

Tady je další část🙊