Kapitola dvacet jedna

1.6K 88 3
                                    

"Uhněte z cesty! Uhněte z cesty!", křičel záchranář, mezitím co se mnou probíhali dlouhou chodbou. Já ležel bezmocně na lehátku a špatně se mi dýchalo. I přes dýchací masku, co jsem měl přes ústa. Na jedné straně lehátka byl Liam a na druhé zase mamka. Prstem jsem pošimral Liamovi dlaň. On se na mě podíval. Viděl jsem strach v jeho očích. Starost. Nejistotu...

"Vydrž", řekl zřetelně a chytl mou ruku do své. Pevně ji sevřel.

"L-Li...", zašeptal jsem.

"Jeho stav se zhoršuje. Musí na sál!", řekl záchranář doktorovi, který si mě převzal.

"Sežentě mi asistenty na sál?!", zakřičel a rozebehl se se mnou na konec chodby.

"Co s nim je?!", vyjekla mamka. Byl tam strašný zmatek...

"Musíte se uklidnit a nechat to na nás", odvětil ji doktor.

"Jak se mám uklidnit?! Je to můj syn!", vykřikla panicky mamka. Jsem hrozně unavený...

"Chce se mi spát", špitnul jsem.

"To ne, Nialle?!", okřikl mě Liam.

"Jen na chvilku...", dodal jsem. Má oční víčka mi pomalu začali padat a já to nemohl už ovlivnit...

"Zakazuji ti ty oči zavírat!", křiknul Liam, ale já už je zavřel. Pak už jsem uslyšel jen Liamuv křik a vše se v tu ránu proměnilo v tmu...

"Omlouvám se..."

Další část je tu🙉

Broken /DOKONČENO/Where stories live. Discover now